Vyznání

 Vyznání

Vyznávám se ti tu ze svých citů a ty spíš tak daleko. Jseš vedle mne a přesto mě neuslyšíš i kdybych dal hlasivkám celou svou sílu. Neslyšíš má slova, protože tvá duše není se mnou. Přesto ti chci a posílám polibek, který zasáhne celé tvé tělo až k nejzašímu nervu, který se obával prázdna samoty. Jsi a vždy budeš briliant mého života přičemž prsten který zdobíš je můj život a ty, briliant jsi skvost, který dává lesk a smysl mým dnům. Mám pocit králů když tě mám v náručí a ve chvílích pouhého tvého odchodu do říše snů se ze mne stává Sibiřský vyhnanec.

Stejně jako pocestný se skrývá  pod okap před deštěm tak stejně intenzivně i já vyhledávám tvůj pohled, tvé jiskřivé a zároveň tajemné oči. Ty oči říkají spoustu krásně něžných slov, které hbitostí lasičky přecházejí v jarní záplavu mých krajů. Tvůj jazýček je lodí která tohle vše řídí a přiváží vše tam kde je největší nouze. Pro tohle všechno tě miluji a ani bohové to nemohou změnit.