Dívka a rytíř.

Oděn do vyleštěného krunýře
dívka čeká na svého rytíře
tu její vysněný na kolbiště vyjíždí
z davu lidí znějí posměšné hvizdy
co chce tu ten cizí rytíř
nikdo si na něj nevsadí ani prasklý talíř
on se ke svému koni tiskne
od jeho zbroje létají jiskry jiskrné
má sám kolik životů a krve ztrát
když sám musel s mečem stát.

Jeho kůn nechává v písku stopy
rytíř jen svůj meč pevně chopí
bije se jak ve dne tak i v noci
vládne svému meči přesnou mocí
on všechny poráží tak už to bývá
jeho tělo nikdo však nepohřbývá
dívka má o něj velký strach
když rytíř po druhém meči sáh
jeho další sok se nehýbá
on ostatním sokům se mistrně vyhýbá.

On dnes totiž bojuje naposled
v jeho srdci roztál těžký led
rukou se drží koně hřívky
bojuje čestně o srdce dívky
on zatím nic jiného neznaje
bojuje a vyhrával velké turnaje
pokynul dívce mečem kterou miloval
tu další sok jeho mečem umíral
tak jest bylo psáno jednou
když vyhraje stane se jeho ženou.

Tak sám se rytíř svým mečem ohání
ve předu na bocích tak i za ním
bojuje statečně o dívčí přízeń
v krku má sucho trápí jej žízeń
je si jistý alespoń v něčem
umí dobře vládnout svým mečem
uhýbá dozadu ranám o krok
ted umírá jeho poslední dok
on sám již to ví též
zůstal jen on sám jediný vítěz.

Upravuje si u košile límeček
dívka na něj věsí svůj věneček
ted z ohńů je hodně světla
ona sama jej pro rytíře pletla
starý král udělal místo na trůnu
místo meče dal rytíři žezlo a korunu
rytíř se stal tak králem městům
dívku držel za ruku svou nevěstu
starý tulák jen na citeru hrál
at žije královna i statečný král.

---