Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSebeúcta
21. 05. 2003
1
0
551
Autor
Lollita
Hledět tak tiše na sebe, tíseň ztěžka pluje kolem
Na plicích jako by seděl obří medvěd.
Drtí mě svým obřím tělem
Nemůžu se zpod něho hnout, cení na mě hnusné uslintané zuby.
Tvář by se chtěla usmívat, ale vyloudí jen mdlý, nepěkný úsměv,
Srdce je v neustálé křeči, bolí, ubližuje,
Jako by ani nebylo moje,
Každé další nadechnutí je pro mě velký úspěch.
Pod každým kamenem nalézám hádanky,
Které bych měla přečíst a správně vyřešit,
Ale moje mysl je tak zaleptaná zbytečnostmi,
Že nemá smysl o něco se vůbec pokoušet.
Mně by ke štěstí úplně stačily tyhle řádky:
"Pod každým kamenem nalézám hádanky,
Které bych měla přečíst a správně vyřešit,"
Začátek mi toho moc neříkal, ale ty poslední čtyři řádky toho schovávaj víc, než cokoliv jinýho - je to opravdu hodně dobrý ! :) TIP