Karburátor

Jediný, co jsem v tý chvíli mohla dělat, bylo utýct. Pryč, ven z tý putiky, ven na vzduch... Vítězství nad opilostí. Ale já ne. Proč taky? Můžu přece zvracet až do rána! Nic lepšího mě snad ani potkat nemůže! A navíc: bohémové musí MUSÍ chodit pít do hospod! A já jsem bohémka. A umělkyně; básnířka, písničkářka, kytaristka, šansoniérka, pokračovatelka bájných hippies, nezkrotný živel...

Ha, tak tohle teda opravdu nejsem. Bohu...dík/žel(=>žík+děl)

Zůstala jsem a dopíjela další z nepočítaných škopků. Už se o mě několikrát pokoušely mdloby, mám závratě, ale co je to proti tomu, že mám v kapse papír s nápady od mých přátel. Budu básnit celý den a noc a další den a další noc dokud zkrátka nepadnu únavou, nevyspím se a nepůjdu opět sbírat inspiraci. Snad to tak budu dělat po celý život. Nevdám se, ne, já budu psát poezii. Zcela se do ní ponořím, dá-li se to.

Zmizím ze světa a nikdy nenajdu cestu zpět. Já ji ani hledat nebudu. Začnu brát něco hodně ošklivého a někdy někde umřu. Umřu VEČER. Umřu a nenarodím se znova, hahá, já budu mrtvá. Lidi si přečtou mé básně a řeknou si: "Bohové, ta měla ale trpký život!". Budou si je číst znova a znova, dokud je nebudou umět nazpaměť. Mí přátelé mě pohřbí na louce a vedle mě zasadí strom. Ten strom bude bude na VEČERNÍHO chládku a do VEČERNÍHO větříku šeptat moje verše. Moje verše, které budou přeloženy do mnoha světových jazyků, bude je číst Hiccham El-Geroui, Kangarooa Againstfeet i Kim-Čong-Il. Budou je znát všichni gramotní. Budou je pokládat za poslední naději, když jim bude hnusně. Respektive v mých verších poznají, že já na tom byla vždycky hůř než jsou na tom oni. Pak... stejně jako já... sednou ke stroji a začnou psát.

Svět bude krásný: všichni budou třískat do strojů zběsilou kakofonii klapek a já budu mrtvá. Neuslyším nic, snad jen to klapání a bušení. Ale co až se jim klapky ulámou a mysl znehybní? Potom přestanou psát a začnou zase žít tak, jako před těmi několika desítkami let. Jenže během té doby zapomenou, jak se takový normální život žije. A tak by se dalo říct, že žít ani nebudou. Fakticky ano, ale budou jen zírat a civět. Nakonec, stejně jako já, umřou. Já už se té tuposti lidí naštěstí nedožiju!

A proto je lepší umřít dřív, než ti ostatní zjistí, jak báječné je žít takový život jako já...