PROTI NAVARŮM

TATO POVÍDKA NEPŘÍMO NAVAZUJE NA POVÍDKY-PRŮSMYK-1 A 2.ČÁST PRVNÍ.

K obloze stoupaly sloupy černého dýmu. Pod nimi bylo velké množství plamenů, které šlehaly ze stavení. Cválající skupina jezdců na koních se rychle přibližovala k hořící vesnici.

 Asim se zamračeným výrazem v obličeji přehlédl několik planoucích stavení, přičemž pravou rukou se dotýkal rukojetě meče, který měl zasunutý v pouzdře.

„Zdá se, že zde nedošlo k žádnému boji. Nevidím nikde žádná těla,“ mínil Artiel.

„Asi vesničani zavčas utekli,“ řekl Asim a zpomalil cval koně.

Dojeli k prvnímu hořícímu domku a poté uslyšeli zvuk praskajícího dřeva. Asim chvíli upřeně hleděl do plamenů a pozoroval, jak se dřevěné stěny rozpadají. Ze zamyšlení ho vytrhlo až zvolání jednoho z vojáků.

„Veliteli, jsou tady nějaký stopy po povozech a spousta jiných stop.“

Dojel hned k tomu místu a sesedl s koně. Pak se sklonil nad půdou, kde bylo velké množství stop. Pozorně si je prohlédl a za chvíli řekl: „Tak je to jasný. Ty stopy od povozů patří vesničanům. Jsou tu i stopy dobytka. Zavčas teda vesnici opustili. Jenže po těch stopách se dost možná vydali i Navarové,  co tu vesnici  vypálili.“

„Stopy koní Navarů jsou celkem čerstvý. Taky ta vesnice nehoří dlouho,“ zkonstatoval Artiel.

„Pojedeme po stopách,“ rozhodl Asim a hbitě nasedl na koně. Pak zatroubil na lesní roh a z nedalekého lesa vyjela větší skupina jezdců. Zanedlouho všichni vyrazili směrem, kam vedly stopy.

  Po více jak dvou hodinách jízdy uviděli v dálce před sebou zvednutá oblaka prachu.

„To budou asi Navarové,“ mínil Asim.

„Bude jich určitě hodně,“ řekl Artiel.

„To uvidíme.“

 Jezdci pobídli koně k ještě většímu běhu. Netrvalo to dlouho a dojeli na kopec. Z něho se jim naskytl pohled na početnou skupinu jezdců jedoucí na pláni,  po jejíchž stranách se nacházely svahy porostlé nevysokými keři.

„Pojedeme po okraji těch svahů. Budeme je mít pořád na očích,“ rozhodl Asim.

Minuty ubíhaly a oni cválali skoro na jejich úrovni u okrajů svahů. O něco později v dálce spatřili jedoucí povozy.

„Podívejte! Brzo je dostihnou!“ pronesl Artiel.

„Budeme jim muset pomoct.“ mínil Asim.

„Je jich mnohem víc, než nás.“

„Pokusíme se využít momentu překvapení.“

„Jak?“

„Oni o nás nevědí. Vrhneme se na ně zezadu v tu chvíli, kdy se budou řítit na ty vozy. Připravte si šípy a luky!“

Hned poté vjeli na svah a po něm sjeli na pláň. Před sebou spatřili chuchvalce zvířeného prachu, který za sebou zanechávali navarští bojovníci. Ti už také uviděli na otevřené krajině jedoucí povozy. Vyrazili k nim tryskem.

Stejně rychle také jel Asim a jeho muži. V rukách svírali luky s šípy. Zakrátko ve zvířeném prachu byly vidět obrysy postav a koní. Asim přehlédl jezdce před sebou. Nadzvedl luk a napnul tětivu. Zalícil na bojovníka,  co jel skoro před ním. Koutkem oka zahlédl, že i ostatní se chystají vystřelit šípy. První šípy se vzápětí mihly vzduchem. Postřehl, jak se někteří Navarové hroutí ze sedel. Jezdec, na kterého mířil se v sedle pootočil. Šíp na něho vyslal ve stejný okamžik.

KONEC PRVNÍ ČÁSTI

 

---