Zrcadlo.

V zrcadle vidíš nový obraz
pak zjistíš jde o tvůj odraz
konečně vidíš to co si zapoměl
pozdě poznáváš co dovolit si směl.
Až ted poznáš jak utíká čas
stárneš a třese ti hlas
pozoruješ vrásky a jizvy na čele.

Tvé oči od toho světla znavené
na kůži hluboké rány zjizvené
své tváři říkáš už je čas
aby ti život mládí vrátil
tak v příštím životě možná zas
ted chceš aby se ti život zkrátil
pozoruješ vrásky a jizvy na čele.

Tak jen ze strachu klopíš zrak
když na něm utíráš stále prach
utíráš zrcadlo od prachu jistě
tu krásu proměnuješ v nic
to tvé sklo je stále čisté
a ač snažíš se sám sebevíc
pozoruješ vrásky a jizvy na čele.

V zrcadle vidíš tvých očí jas
život lže kdy přijde smrti čas
jen prach prosvěcen paprskem kalí
díváš se na tu svou krásu
tu tvou starobu snad mládí spálí
jak každá minuta ubývá z tvého času
pozoruješ vrásky a jizvy na čele.

Proč tomu nevěříš už jsi stár
každého poznamená času spár
tak koukni jak vlastně vypadáš
jen tvé vousy ten obraz ruší
ted si říkáš co od života máš
podívej na tu svou uvnitř duši
pozoruješ vrásky a jizvy na čele.

Tak každý den u zrcadla stojíš
ono už ví,proč stáří se bojíš
tvé tělo hází na ten obraz stín
jak o mládí si tu sám sníváš
tak pochop stáří je až za tím
když stále na sebe se díváš
pozoruješ vrásky a jizvy na čele.

Tak se stále díváš na své stíny
snad obraz z nich vznikne jiný
ten čas se o tebe nechce dělit
mládí chřadne tou svou touhou
přemýšlíš do koho se vtělit
radost z čeho ne přílíš dlouhou
pozoruješ vrásky a jizvy na čele.

V zrcadle vidíš ten stejný obraz
to sklo chystá zas další podraz
když večer na postel zas padneš
a na tvé tělo padne stín
ráno poznáš jak rychle stárneš
když utíráš ty stopy slin
pozoruješ vrásky a jizvy na čele.

Ja také spatřím v zrcadle svou tvář
poznám jak zrcadlo je velký lhář
já dívám se také na tu proměnu
s kterou si pomalu hraje čas
nad tou lží si pak matně vzpomenu
ráno se do něj budu dívat zas
pozoruji vrásky a jizvy na čele.

Tvá tvář je mapou zašlých dní
přeješ si at do rána skamení
zrcadlo ukáže jak krása hasne
v tom nekonečném odrazu světla
nepomohou ti ani mé básně
když ti je noční luna četla
pozoruješ vrásky a jizvy na čele.

Ta mladost co vidíš to je kaz
jen tě klame ten světla jas
a díváš se na ten smutný brak
bereš první věc co tě napadne
jen dlaní si chráníš zrak
tisíce střepů kolem dopadne
nevidíš vrásky ani jizvy na čele.