Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNon Sense
08. 06. 2003
1
0
982
Autor
J_M_C
Bizarní krajina,
Temná noc,
Přetéká hněvem,
Prosí o pomoc.
Snad je snem?
Snad skutečností jinou?
Není nocí, není dnem,
Není sluncem nad krajinou.
Nic nevysvětlí tu zkázu.
Nic nenachází v ní zázraku.
Nic nemá z ní potěšení.
Není v ní života náznaku.
Zůstává rozum stát
Nad mrtvými slovy.
Snad je to života spád,
Snad je to osud?
Kdo ví?
Odpovědi a otázky
Kladené vnitřní touhou.
Nedokreslené obrázky
Načaté myšlenkou pouhou.
Jak nesmírná pustina,
Duše jak prostor.
Něco začíná.
Něco se uzavírá.
Já nechápu dnes.
Má duše je prázdná.
Prostor jež se mi otevřel
A hlubina nad níž rozum zůstává stát.
Já nejsem slova,
Nejsem zrada.
Chci se smát.
Magické obrazy,
Skutečnost neskutečná.
Rozkazy, přikazy,
Probouzení nekonečná.
Procitnutí
Uprostřed noci temné.
Prohlédnutí.
Nic, co by bylo zřejmé.
Nechuť k sobě.
Ztráta pojmu okolí.
Nemám slov
A nic mne nebolí.
Pláč nenarozeného děcka.
Stín jenž ztratil svůj zdroj.
Myšlenka bez nápadu.
Dlouho nehybný stroj.
Děti bez rodičů.
Matky bez dětí.
Jak dlouho ještě?
Nemám ponětí.
Snad ztráta smyslu?
Snad nalezení odpovědí?
Snad řeč bez rozmyslu?
Snad, snad, snad ...
... ticho, už dost bylo naděje.
Nic se nemění, nic se neděje.
Je temná noc, už pozdě je.
Únava bez odpočinku.
Smrt co si vybírá, kde spát.
Já neznám původ.
Já půjdu si hrát.
Hrát? S kým?
S životem, se smrtí, hru v kostky.
Kostky jsou vrženy
A osude staň se.
Já se podvolím.
Temná noc,
Přetéká hněvem,
Prosí o pomoc.
Snad je snem?
Snad skutečností jinou?
Není nocí, není dnem,
Není sluncem nad krajinou.
Nic nevysvětlí tu zkázu.
Nic nenachází v ní zázraku.
Nic nemá z ní potěšení.
Není v ní života náznaku.
Zůstává rozum stát
Nad mrtvými slovy.
Snad je to života spád,
Snad je to osud?
Kdo ví?
Odpovědi a otázky
Kladené vnitřní touhou.
Nedokreslené obrázky
Načaté myšlenkou pouhou.
Jak nesmírná pustina,
Duše jak prostor.
Něco začíná.
Něco se uzavírá.
Já nechápu dnes.
Má duše je prázdná.
Prostor jež se mi otevřel
A hlubina nad níž rozum zůstává stát.
Já nejsem slova,
Nejsem zrada.
Chci se smát.
Magické obrazy,
Skutečnost neskutečná.
Rozkazy, přikazy,
Probouzení nekonečná.
Procitnutí
Uprostřed noci temné.
Prohlédnutí.
Nic, co by bylo zřejmé.
Nechuť k sobě.
Ztráta pojmu okolí.
Nemám slov
A nic mne nebolí.
Pláč nenarozeného děcka.
Stín jenž ztratil svůj zdroj.
Myšlenka bez nápadu.
Dlouho nehybný stroj.
Děti bez rodičů.
Matky bez dětí.
Jak dlouho ještě?
Nemám ponětí.
Snad ztráta smyslu?
Snad nalezení odpovědí?
Snad řeč bez rozmyslu?
Snad, snad, snad ...
... ticho, už dost bylo naděje.
Nic se nemění, nic se neděje.
Je temná noc, už pozdě je.
Únava bez odpočinku.
Smrt co si vybírá, kde spát.
Já neznám původ.
Já půjdu si hrát.
Hrát? S kým?
S životem, se smrtí, hru v kostky.
Kostky jsou vrženy
A osude staň se.
Já se podvolím.