PROTI NAVARŮM-2

ČÁST DRUHÁ

Navar jedoucí před ním a na něhož vypálil šíp, se pokusil chránit štítem. Byl ale  zasažen do krku. Rozhodil rukama a pozadu se sesul na zem. Asim hned pohotově nasadil druhý šíp a napnul tětivu.

Zalícil na dalšího navarského bojovníka. Ten se k němu natočil bokem a také se chránil štítem. Vzápětí nato ho však šíp zasáhl přímo do obličeje. Hned poté se naklonil na stranu a zhroutil se k zemi.

  Ve zvířeném prachu se do dusotu koní ozvalo řinčení zbraní a další jezdci padali na zem. Asim vytáhl meč a přes horní okraj štítu viděl, jak na něho jede Navar svírající v ruce kopí. Štít dal do vodorovné polohy a pevně sevřel rukověť meče. O chvíli později následoval prudký náraz konce kopí. Byl jím vržen dozadu a sotva se udržel v sedle. Hned nato strhl koně do strany. Vzápětí se ocitl za oním navarským bojovníkem. Ten se na něho otočil a chystal se ho kopím bodnout. On však čepelí meče udeřil prudce ze strany do kopí. Jeho ostří ho zcela minulo. Oba se poté ocitli vedle sebe, načež  Asim  pohotovým pohybem ruky bodl svého protivníka do boku. Ten bolestně vykřikl a upustil kopí. Pak se v sedle sklonil a pomalu se sesul na zem.

O chvíli později postřehl dvojici Navarů jedoucí k němu na koních. Levou rukou uchopil nůž. Jím se rozpřáhl a mrštil jej na jednoho ze dvojice. Nůž zasáhl bojovníka přímo do čela a on sebou za výkřiku cuknul, aby poté dopadl zády na hřbet koně,           z něhož spadl. Druhý jezdec se k němu okamžitě přiřítil. Zahlédl, jak se zableskla jeho čepel meče. Vystihl jeho směr úderu a čepele dvou mečů se okamžitě střetly. V následujících okamžicích řinčení mečů neutichlo. Vystihl všechny jeho výpady a sám sekl navarského bojovníka do krku. Vzápětí vystříkla krev. Navarovi vypadl meč a hned poté se zhroutil k zemi, ale jedna noha uvázla ve třmeni a kůň s jeho tělem smýkal po zemi.

  Zbylí Navarové tryskem ujížděli pryč od místa střetu a brzo po nich zbyl na pláni jen rozplývající se prach.

„Tak takhle určitě ještě nebrali nikdy do zaječích!“ jásal Artiel.

„Moc bych se neradoval. Můžou tu být v okolí další,“ mínil Asim a přehlédl mírně zvlněnou pláň. Po ní poté jeli společně s vesničany.

  Neuplynula ani hodina a tryskem k nim přijížděl na koni voják, který se vracel ze vzdálené hlídky.

„Po našich stopách vyrazila velká horda Navarů na koních!“ hlásil hned.

„Rychle musíme dojet k támhle tomu kopci!“ rozkázal Asim, když se zadíval na nedaleký kopec,  na němž bylo velké množství skal, které se tyčily do výše.

„Na otevřené pláni nemáme žádnou šanci,“ konstatoval poté.

„Stejně se jim neubráníme,“ mínil Artiel.

„Chceš se snad vzdát?“

„To nikdy! To se radši sám probodnu!“

„Tak to jsme na tom stejně. Ale myslím si, že se ani sami nebudeme muset probodávat, ale než k tomu dojde, tak určitě pár těch Navarů stačíme také bodnout.“

„To určitě!“

Zanedlouho povozy a jezdci na koních dojeli ke kopci.

  V dálce se brzo objevil zvířený oblak prachu, který se zvětšoval a zanedlouho bylo vidět jedoucí postavy na koních. Jezdci o chvíli později zpomalili a jejich zrak se upřel ke kopci, kde viděli u jeho úpatí do řady postavené povozy.

„Ze zoufalství udělali hradbu. Ta je však neuchrání! Kupředu! A nikoho nešetřete!“ vykřikl velitel Navarů a tasil meč, kterým okamžitě zamával. Stovky bojovníků za ním bojovně vykřikli. Potom se rozjeli kupředu a země se pod kopyty koní otřásala a tráva, kterou vítr ohýbal proti nim,  byla hned zdupána.

KONEC DRUHÉ ČÁSTI

 

---