otesánek lidojed

TOUHA kypící v mé hlavě, zabalená do mozkových plen jako otesánek lidojed.

TOUHA
kypící v mé hlavě, zabalená do mozkových plen

jako otesánek lidojed.

 

Ukusující z denního koláče

- vybírá si rozinky a pražené mandle

a nechává mi jen spálenou půdu pod nohama.

Touha po TOBĚ,

vzdálená a nedostupná,

jež rozléváš se ve mně,

jako rtuť mi zatěžuješ mysl.

Jsi všude a přesto Tě nevidím

- vždy jen odcházíš, aniž bys kdy přišla.

Bojím se Tě, neboť jsem Ty a Ty jsi Já.

Ovíjím Tě zálibně svou pavučinou,

a sám jsem lepkavostí vláken spoután.

Čím víc doširoka otevírám oči,

tím víc jsem zaslepen.

 

A přece musím svůj balvan

beznadějně valit vzhůru proti větru,

přirozenosti a vstříc záhubě,

rozdrcen na kaši valící se masou,

 

......kaše s masou ..... toť vcelku dietní strava pro mé blízké, kteří rozkošnicky parazitují na mém lepším a zodpovědném bytí.

A já se bezútěšně prolínám v té břečce, mísím své součásti se svým osudem a táži se - jak dlouho ještě to má býčí povaha bude snášet.

 

Čas mi připomíná mé úkoly na zemi

o níž jsem si dávno rozerval odhodlání

navzdory všemu co je správné

sublimovat do své touhy

a rozpustit se ve své vášni jako džin

pulzující v neprodyšném obalu společenských klišé.

 

Cáry se však vždy znovu slepí do nového tvaru

hrdě vztyčeného odhodláním

postavit svůj chrám

pro všechny nájemníky

v mém duševním labyrintu.

 

Co z toho

- šedý den

- kde každý paprsek naděje

jen zapaluje další ohníčky touhy

místo aby osvětlovaly cestu správným směrem.

 

A tak bloudím mezi svými nitroživly,

rozmlouvám s nimi,

přikyvuji,

odmítám,

kličkuji,

nadháním

a prchám před nimi,

abych je znovu pracně vyhledal

a mohl zase přikrmovat svého Otesánka rtuťovou kaší.

 

A čas stále víc rozevírá puklinu marného

mezi krotkým a poslušným živitelem

a nezkrotným rebelem.

 

Každý dotek klávesnice

zatíná hlouběji osten

nenaplněné abstraktní touhy

...... po TOBĚ,

.......která nejsi jinde než ve mně.

 

Nenávidím se, že Tě chci.

 

Až ze mě vystoupíš,

.... hrůza pomyslet .

... až Tě uvidím před sebou:

krásnou souměrnou,

pružnou, tajemnou,

laskavou tygřici,

mazlivou stonožku,

přilnavou a nehybnou,

odtažitou a znehybňující

.....až ze mě vystoupíš do mé náruče,

prorostem

ke smutku

mých blízkých.

 

Sebe přesahující - TOUHA.

---