příběh Rayua a Lori - část 2.

********************

Byla stejná tma a on dostal za úkol střežit hranice před skřety a trolly ze sousední říše. Chodil kolem lesa, který byl jako jeden z možných přechodů hranic, a který byl málo hlídán. Uslyšel podezřelé zvuky, ne takové jaké vydávají trollové, skřeti, dokonce ani pukové. Byly to moc opatrné zvuky. Spíš jako lidské kroky, ale žádný z rytířů by nešel takovým způsobem. Schoval se za strom a čekal. Byl to nějaký mladík. Že by chtěl přejít?? Opravdu. Mladík šel pomalu přes hranici. Rayu ho pomalu sledoval. Zbraň na něj tasit nebude, vždyť by se omdlel strachy. Mladík se na malou chvilku zastavil, protože se mu zdálo, že slyšel nějaké zvuky. A to byla Rayuova šance. Hbitě jako panter skočil těsně za mladíka a pevně mu zkroutil ruku za záda a levačkou si ho přichytil pod krkem. Mladík ani nevykřikl bolestí, ale vší silou mu dupl na nohu, druhou volnou mu dal ránu do žeber bleskově se vytočil z jeho sevření a už stál dva kroky před ním s vytaženým nožíkem. Rayu s něčím takový vůbec nepočítal. Pomalu se k němu přibližuje a mladík couvá. Pak se otočí a začne utíkat přímo do Ezekielovy říše. Tohle nesmím dopustit, řekne si pro sebe a pustí se za ním. Rayu ho dožene a svalí ho na zem. Teď nemá jiné východisko než se vzdát. „ Tak pojď, byla tvoje smůla, žes tu narazil na mě. Jiný by možná spal. Ale musím uznat všechna čest, skoro jsi se z toho dostal.“ Chytne ho za paži a vede ho zpět na hranici. Mladík však neřekne ani slovíčko. Chvilku ho Rayu vede, ale on se mu pak v nestřežené chvilce vymekne a běží znova pryč. Tentokrát však běží zpět. To Rayua trošku zarazí a nechal by ho běžet, ale pak si uvědomí kam ten chlapec vlastně běží. Hned za lesem je přece skalní útes. Nemá šanci, že by to ubrzdil. „ Stůj!!Zastav se prosím tě!!nevíš kam běžíš!!!“ Mladík ho ale neposlechne a běží dál. Rayu se pustí za ním ještě zuřivěji než předtím. Tentokrát se mu ale nepovede ho dohonit. Doběhne k útesu pozdě. Se zbytečnou nadějí se vrhne na kolena a přes okraj se dívá dolů. Jeho bystrý zrak ale nic nevidí. Rayu zaboří hlavu do dlaní. „Snad bylo lepší ho nechat jít….To já ho zabil.“ Řekne nevědomky nahlas svou myšlenku. V tom ucítí na rameni něčí ruku. Škubne sebou a okamžitě tasí meč. Proti němu stojí ten mladík. Rayu se nevěřícně dívá před sebe. Ano, je to on. Mladík neříká nic, dokonce i schoval svůj nožík. „Chlapče, jak je možné, žes…“ ten ale jenom pokrčí rameny. Rayu dojde skoro k němu. „ Je mi líto, že musím udat tak mladého chlapce. To se ti tahle říše tak strašně nelíbí, že musíš jít přímo k nepříteli?? Co tě láká abys sloužil Ezekielovi??“ položí mu ruku na rameno. Mladík ale zděšeně odskočí. „ Cože?? Já a sloužit tomu vrahovi?? Radši bych byla si nechala přerazit nohy, než bych dobrovolně vkročila do stejné země ve které žije ON.“ Rayu se lekne. Vždyť to je žena!! Stejně tak se vyděsí i ta dívka. Teď se prozradila. „ Slečno…“ Rayu není schopen slov. Dívka klesne do trávy. „chcete asi vědět co tu dělám viďte..“ Rayu poklekne vedle ní. „ Bohužel se i v této kouzelné zemi najdou lidé, kteří chtějí Ezekielovi sloužit. Máme rozkaz chytit každého a na místě zabít. A vy jste ty hranice překročila. Povězte mi, co jste tam dělala??“ „Víte, byla jsem pro Laskavce. Jsou vzácné ale mají velkou léčivou a magickou sílu. Mám nemocného otce. Nevěděla jsem, že se dostanu až tak daleko a navíc do té hrozné země. Děkuji vám, že jste mi v tom zabránil….“ „ Nic se neděje slečno, tohle je má práce a pokud hledáte Laskavce, vím o dobrém místě na kterém rostou, je to nedaleko odsud. Budu rád, mohu-li vás tam doprovodit…“ „ Dobrá tedy. Pojďme. Doma neví, že jsem vyrazila pryč a nerada bych, aby se to dozvěděli.“ „ Prosím, pojďte za mnou.“ Rayu ji vede lesem a  mnoha úzkými uličkami až k velkému, starému, ale přesto překrásnému hradu. „ Je mnohem hezčí než královský palác.“ „ ano, abych řekl pravdu i mě tak připadne. Možná že je to tím že je tady od nepaměti.“ „ Žiju v téhle zemi hodně dlouho ale o tomhle hradu jsem nikdy neslyšela.“ „ Abych mluvil pravdu slečno, tak ani já o něm nevěděl. Přijde mi to, jako by mne přitáhl magickou silou k sobě, když mě a pár kamarádů napadli pukové. Tenhle hrad nás jakoby přitáhl a puky jsme už potom neviděli.“ „ tak jsem občas chodím. Za dne je ještě krásnější. Teď vidíte pouze jen jeho obrysy. Přesto, že jsem asi jediný kdo sem chodí vypadá ten palác velmi udržovaně. A tady jsem právě také objevil Laskavce. Jsou tady i jiné léčivé rostliny, třeba by některá z nich ve spojení s Laskavci mít dobré účinky na tvého otce. Ale já je bohužel nepoznám v noci a světlo jsem nechal ve strážní věži.“ „ To nevadí poznám je podle vůně nebo podle tvaru, není to nic těžkého.“ Oba dva pak přijdou na velké nádvoří. Je ohromné, velké, a všude jsou nějaké sochy, nikde nevidí žádný plevel, nebo nic podobného. Rayu ji vede přes nádvoří k zadní části paláce. Je tu malá terasa a krásné velké mohutné sloupy obrostlé popínavými růžemi, jak se dá poznat podle jejich slabounké vůně. Před terasou jakoby protékal potůček. Snad je pravý, snad je umělý, každopádně voda v něm jasně a hlasitě zurčí. Dívka je jako očarovaná, když to uvidí. Rayu ji nechá ať poslouchá a kochá se tou nádherou, ozářenou pouze měsícem a hvězdami. U potůčku roste mnoho Laskavců. Jejich omamná vůně i tak silného rytíře jakým je Rayu na malý okamžik uvede do euforického stavu. Pak se z toho ale probere a dva z nich utrhne. Pomalu přijde k té dívce. Až když je skoro těsně u ní tak si všimne jeho přítomnosti. „Prosím tady je máte.“ „Proč jste utrhl dva??“ promluví svým něžným hláskem.“ Vždyť i jeden postačí na uzdravení stovky lidí…“ usměje se na něj ta dívka. „ Ten druhý je pro vás. Jen tak pro radost..“ Dívce zazáří oči, což ale Rayu bohužel neuvidí. „ Ale to přece…miluji Laskavce, ale jsou příliš vzácné, na to aby jste mi ho mohl dát. Je to moc cenný dar.“ „ Možná, ale cennější je to, že jste se pro ně vydala sama a málem jste zašla až do Ezekielovy říše, proto abyste pomohla svému otci…“ Dívka k nim přivoní. Je v rozpacích a neví co má říct. „ Smím vám nabídnou, abyste šla se mnou ke strážní věži?? Mám tam koně, kterého vám mohu půjčit a byla byste doma dříve. Ze vsi je to sem pěkný kus cesty.“ „ Ano, ale do královského paláce??“ „ Jste z královského paláce z Anis Anail (říše Slunce) „Ano…“ odpoví. „ Smím se vás zeptat na vaše jméno rytíři??“ bojácně vysloví otázku. „ Omlouvám se slečno, to jsem měl udělat už dávno. Jmenuji se Rayu nan Tóreas, královský rytíř momentálně střežící hranice před výpadem puků a skřetů a před přebíháním lidí do Inferna.“ „ Velmi mě těší rytíři Rayu nan Tóreas.“ Podá mu ruku. On ji uchopí do své a políbí ji.

 „Oia  neianell‘  Lori achan íanel nereií .“ (já se jmenuji Lori z rodu jednorožců). Promluví ve svém jazyce. Rayuovi to vyrazí dech. Ona je princezna Anis Anail!!!! Než se stihne vzpamatovat Lori vyběhla z pláce a běží domů. Rayu ji nepronásleduje. Vidí jak se na louce kousek od lesa zastavila a dívá se na něj. Je ozářen měsíce a jde na něj dobře vidět. Lori na něj zamává. “Brzy na viděnou Rayu nan Tóreas…“ a pak zaběhne do lesa…..

Rayu se znovu podívá na oblohu. Přitiskne si Lori víc k hrudi. Je to smutné ale v téhle chvíli je šťastnější než kdykoliv předtím. „Rayu, měl bys taky spát...“ ozve se Zoofix. „ Jak víte, že nespím??“ tiše zašeptá.. „ Klidně se zvedni. Potřebuji s tebou mluvit.“ Rayu ji jemně pohladí po vlasech a pak se kousek posune. Lori se ale ani nehne. Tvrdě spí. Sedne si vedle Zoofixe, ale nespouští z ní pohled. „Lori to neví, ale to ty budeš muset sejít do podzemí a najít tam knihu osudu.“ „ Není hloupá mistře Zoofixi, pozná to, nebo to vycítí.“ „To už nech na mě..“„ Ano mistře Zoofixi. Bylo mi to jasné hned. Jen nevím jak..“ „ Přemýšlel jsem. Do podzemí se dostaneš snadno. Jako vězeň..Tam se převlékneš za Kanaha-dozorce. A dej pozor na mrtvoly. Budeš muset najít Knihu Osudu..s tím už ti nijak nepomohu. Dočteš se v ní, jak zničit Ezekiela. Bohužel nemohu spoléhat na to, že ven vyjdeš živý.“ Rayu mlčky pozvedne pohled na Zoofixe. Je chladný a odhodlaný. „ Použiji všechnu svou magii na to, abych se s tebou jakýmkoliv způsobem spojil. Nevím, jestli tě odtamtud dostanu..to ti nezaručím. Ale tvá úloha je klíčová. Budeš muset spěchat, dostaneš na to den.“

Zoofix si sundá z krku jemný řetízek s nějakým medajlonkem. Je z velmi starého stříbra, jak prozrazuje koroze na některých jeho částech.