Byl jednou jeden...

Pro ty, co neberou to jako vtip:
chtěl bych vám dát jeden tip,
jak číst tyto řádky smělé,
aby všechno bylo skvělé -
určitě nezdály by se vadné
a dočkaly se odezvy kladné,
kdyby pohlíželo se na autora
jako na šaška u královského dvora,
jenž zamiloval se do princezny
(řek' bych, že to špatně nezní)
Jenže milá princezna,
tak hezká a tak líbezná,
čeká prince na bílém koni,
jenž bojoval by jenom pro ni,
vládnou měl by meči
a sladké šeptat řeči,
pokud možno zároveň.
"Šašek nemá úroveň",
má za bernou minci,
"takže, kde jsi, princi?!"

Princ ne a ne a nepřichází,
šaškovi princezna zas schází,
kdo ví, kde ta lítá,
jsou dny, kdy to vítá,
jindy trápí se jen žalem,
spokojil by se i s málem,
jen slov pár prohodit by mohl,
snad by se i na ně zmohl,
aby řekl to, co neměl,
nebo spíše by oněměl,
aby dál měl naději
šaškem zůstat, raději.
A co náš princ, kde se válí,
takhle svoji šanci spálí,
zahrává si nebezpečně,
čekat nikdo nechce věčně,
co když ONA mine ho,
v náručí skončí jiného.
Tak už neskrývej se za cizinci,
ukaž se mi, kde jsi, princi?!