Dnes řádně nabroušeno

   Seděl jsem s knihou v ruce na terase, na tom výmyslu, jak s několika přebytečnými tunami betonu navodit při pohledu z určitého úhlu atmosféru soužití s přírodou, zvlášť když ve své původní podobě se příroda rozprostírala sotva sto metrů od toho rodinného penzionu na krajiTýnu nad Vltavou, kde jsem trávil svou zaslouženou dovolenou. Každou dovolenou jsme si přece zasloužili a s ní všechny pozitivní věci v našem životě. Ty ostatní nám připravil osud, smůla, závist nebo ta blbá úča.

  Četl jsem jakýsi brožovaný horrůrek, který mě v knihovně zaujal svou jednoduchou obálkou s obrazem bílé stěny, převrženého stolku a červeným, krutě neurčitým nápisem PROČ? . Nebavil mě. Zásoba knížek se mi v cestovní tašce menšila, vzal jsem už předposlední. Po několika stejně nudných stranách mě vyrušil jakýsi hluk, který začal občas přerůstat v hlasitý uřvaný jekot a to už jsem věděl, že právě někdo z vedlejších domů nastartoval cirkulárku, aby si nařezal dřevo na zimu. Vstal jsem, abych zjistil pachatele onoho hluku a přímo z terasy jsem ho uviděl. Stál asi třicet metrů ode mě u pily v rozhodném postoji, jako by všichni  měli vědět, že on je rozhodnut tu fůru dřeva za sebou ještě dnes pořezat. Snažil jsem se ho ignorovat a případně se do neslibné knížky ještě začíst, ale nedokázal jsem ani jedno. Vyhoupl jsem se znova z křesla a sešel se schodů na cestu s jakýmsi neurčitým záměrem požádat ho, jestli by to pro dnešek nemohl odložit, i když mě nenapadal žádný důvod, proč by měl uvěřit, že jiný den bude pro řezání podstatně vhodnější.

   Pomalu jsem došel k jeho plotu a chtěl jsem ho oslovit. Nevšímal si mě, ale viděl jsem mu do tváře a výraz v ní mě přiměl nenápadně pokračovat v cestě a po sto metrech, když už mě nemohl vidět, se otočit a dojít zpět na terasu. Byl na něm totiž zřetelně vidět naprostý vztek. Ne jako, když se vám pes vykálí v předsíni, byla to smrtelná zlost, kterou dokázal jen stěží ovládat. Měl křečovitě stisknuté zuby a rty semknuté tak pevně, že měl téměř ucpané nosní dírky. Upřeně hleděl na rotující kotouč pily a bylo vidět jak mu jeho ostří přináší nápady, co se zdrojem vzteku udělat.

   Přikrčil jsem se za ohrádkou terasy a sledoval jsem ho. Měl asi čtyřicet let, kostkovanou flanelovou košili a  staré rifle. Byl vysoký a měl nakrátko ostříhané, světle rezavé vlasy. Ještě deset minut měl tak vražedný výraz, že jsem byl z duše rád, že jsem ho neoslovil. Jeho přemáhaná zlost byla jako auto, houpající se na útese nad propastí. Kdyby se zezadu dopředu skutálel šroubovák, auto by se zřítilo, a stejně drobný podnět mohl muži stačit k výbuchu, jehož následky bych nechtěl vidět. I když už nejhorší zlost snad ustoupila, stál tam ještě dobré tři hodiny s neuvěřitelně zarputilým výrazem a dřevo bral do rukou, jako by to byl krk jeho milované polovičky, která ho snad právě tak naštvala. Přemýšlel jsem, co ho tak mohlo natolik rozzlobit. V mysli se mi vynořil příběh muže, který nenávidí své okolí a vybíjí se jen prací s tak nebezpečným strojem, jako je cirkulárka. Každý den přijde z práce, pojí klobásu z ledničky a jde na zahradu. Sousedé ho už dlouhé roky považují za blázna, ale ještě se nenašel nikdo, kdo by mu věčný řev pily zatrhl. Napadlo mě, kolik už musí mít dřeva a od toho už byl jen krůček k vtipu o jedné z šílených manželek, o té co má ráda palačinky. Má jich plnou ledničku a tři skříně. Ale ne, takové zlosti by nebyl schopen pořád. Něco ho muselo právě dnes vytočit k nepříčetnosti. Ten výraz opravdu nepatřil do lidského repertoáru.

    Nedozvěděl sem se, kdo to byl, ani co bylo příčinou jeho vzteku. Pozítří jsem odjel, práce už mě čekala. Když jsem odjížděl, všiml jsem si na jeho domě nápisu TRUHLÁŘSTVÍ. To by vysvětlovalo to dřevo, ale ne ten vztek.

  V téhle zemi se lidé moc rádi nemají. Nějaká vražda se stane skoro denně, takže se většina už ani nedostane do televize. Přesto když jsem si v novinách přečetl o vraždě v Týně nad Vltavou, napadlo mě, že vím o co jde . I když fotografie pachatele Karla S. nikde nebyla, dokázal jsem si ho dost živě představit. Myslím, že měl asi čtyřicet let, světle rezavé vlasy a kostkovanou košili.