A čas běží....

Začíná to dortíkem s jednou jedinou svíčkou, krém rozmazaný po celé tvářičce, pár rozšklebených úsměvů do objektivu, spousta hraček, se kterými se dovedeme zabavit i na delší dobu než pět minut a nějaký vklad na účet, ze kterého stejně pár let ještě nebudeme mít rozum.

A čas plyne…..

“Dnes máš kulaté narozeniny, celých pět let.” Ozve se odkudsi seshora a my se tváříme, jakože tomu rozumíme. Ale i tak jsme na to hrdí. Rozděláváme dárečky, trháme papíry a šmodrcháme mašličky. Co tam asi objevíme???

V tomto věku máme ještě nějakou naději, že z balíku, kde už vidíme traktůrek, se nevyklube aktovka do školy nebo místo mrkací panenky, skládací stojan na noty.

Vzpomínám zrovna na tu dobu, kdy se mi dostal do rukou malý plechový bubínek s dřevěnou paličkou – to ve mně možná někdo chtěl probudit umělecké cítění či skrytý talent. A tak jsem chodil po zahradě a tak nějak Nerytmicky jsem “hrál”….jo tenkráte mě bylo moc fajn. Že ostatním po každém mém koncertu ještě dvě hodiny brněla hlava, mi nějak nevadilo.

…. a najednou bubínek nebyl….

“Však si vzpomeň, kam jsi ho včera dal”, dělají jakoby nic.

A naše hlavička přemýšlí a přemýšlí a jediný co se z ní vyklube, jsou velikánský slzičky ronící se z očí. Kdepak je náš bubínek?

“Neboj, když budeš hodný, dostaneš jiný”, snaží se to zachránit máma.

No, jenomže asi od té doby jsme hodní nebyli, jen naivní…..a opět jsme skočili na ten jejich trik Ale to vše zjistíme až po dvaceti letech, kdy probírám staré harampádí na půdě.

A čas plyne…..

Jo v 10 se už člověk může těšit na nějaký ten kopačák nebo na něco co ho fakt bere…..stavebnice letadla, model černého mustangu nebo snad žralok do akvárka.

Pravda těšili jsme se i na to, že nás rodičové vezmou do restaurace na oběd nebo na večeři

a my jim tam předvedeme jak dospěle dovedeme zápasit s příborem.

A pak se zdá vše veselejší a radostnější. Pomalu se začínáme ztrácet z dohledu domova a hlavně mámy a táty.

Tu přespíme u Toma, za týden zas u Michala, abychom za pár let mohli sestavit tu správnou partu na bezva oslavu mých patnáctin. Holky nesmí chybět, ale největší problém je najít to správné místečko na párty. Chata se hodí. A dárečky? To už nás zas tak nezajímá…pravda je ta, že po pár hltech z jednoho přineseného překvápka se začínáme zajímat o úplně jiné věci…..třeba tam ta modrooká blondýnka u okna….ne nezdá se mi to….

Po chvíli povídání tu byla ….jiskra proletěla ….letmý dotyk a pak ta chuť jejích nádherných rtů….nejsladší dárek……a pak za pár dnů to bereme jako samozřejmost ….velká láska…..

a život utíká……..

Pomalu přestáváme sledovat čas….škola, fotbal, párty, diskotéky….a najednou příjdeš domů

a na stole je vzkaz od tvé mladé, aby ses zastavil, tak neváháš, osprchuješ se, hodiš na sebe něco pohodlného a vyrazíš.

Zrovna jsi chtěl zaklepat na dveře, když si povšimneš, že jsou pootevřené. Potichu vklouzneš dovnitř a uslyšíš jemnou muziku, tvůj nos zavětří hořící svíčky a teprve po tom tvé hlavě dojde,co se doopravdy děje. Už je to zase rok….běží to….mám narozeniny.

Na dárečky nemyslíš….dobré jídlo….skvělé víno…..horká kůže…..to je víc než dost

A čas dál mizí……

Za pár let se probudíš v teplé posteli a už se nemusíš dívat, zda se vedle tebe nepeleší pes,

ty víš…..že je tam ONA, cítíš vůni její kůže a je ti skvěle…..

Stále ta, co tě před lety očarovala a za celou tu dobu ti toho dala tolik, že máš pocit, že jí to v životě nemůžeš oplatit…

Narozeniny jsou ty mezníky našich životů, ale občas není co slavit.