POSLEDNÍ AKCE-5

Seržant Charles Eben přes sklo střelecké věže pozoroval oblohu za bombardérem. Zahlédl v dálce mihnout se několik německých stíhaček, které ukončily své útočení na formace B-17. Moc dobře věděl, že se vrátí a znovu tvrdě zaútočí.

  Na obloze se opět začalo objevovat velké množství rozprasků chomáčů znamenající protiletadlovou palbu. Netrvalo to dlouho a celá obloha byla poseta rozprasky granátů, po kterých zůstávaly černé chomáče, připomínající hlavičky hub. V jednu chvíli mu to připadalo, jako by letadla letěla těsně nad mořem vybuchujících granátů. Cíl náletu se nalézal už blízko a všichni věděli, že na ně čeká pekelná palba děl všech ráži.

Bombardéry se přiblížily k cíli, což dokazovala stále hustší a intenzivnější protiletecká palba. Rozprasky granátů v blízkosti letadla s ním smýkaly do stran. Pak Charles pocítil, jak bombardér přešel do mírného klesání. Blížil se okamžik odhození bomb. V tu chvíli mohl jen doufat, že vše proběhne rychle a nebudou zasaženy palbou ze země.

Obloha se zanedlouho proměnila v ohnivé peklo. Všude se během několika vteřin objevilo velké množství ohnivých koulí. Bombardér se dvakrát zatřásl. Zcela mu vyschlo v hrdle, přičemž se nadvakrát kousl do sevřených rtů. Pak jeho zrak spočinul na letadlu letícím po straně za nimi. Všiml si otevřené pumovnice. O zlomek vteřiny se bombardér proměnil v explodující směsici ohně a trosek. Za další vteřinu se k zemi řítily ohnivé čáry hořících kusů. A pekelná nebeská apokalypsa pokračovala.

Z jiné B-17 vyšlehly oslnivé plameny. V okamžiku celá její prostřední část byla v jednom ohni. Postřehl, jak se oddělují od hořícího letadla  čtyři postavy. Exploze nastala vzápětí. Současně s tím se nad čtyřmi postavami rozevřely padáky. Rozpraskávající se hořící trosky zasáhly povrch jednoho otevřeného padáku, který se okamžitě vzňal. Zahledl, jak se padák proměnil v hořící pochodeň a postava mu zmizela v bezmocném pádu ze zorného úhle. Zpětně si uvědomil, že se z onoho bombardéru zachránili jen tři letci z deseti.

„Vodhoď už ty zasraný bomby!“ uslyšel ve sluchátkách výkřik kapitána určený bombometčíkovi.

 „Už jdou dolů!“ zněla  odpověď bombometčíka.

Letadlo sebou vzápětí prudce škublo, když se náhle zbavilo zátěže a Charles ustrnul, když uviděl jen pár metrů před sebou padat bomby, které shazovaly bombardéry letící nad nimi.

„Bacha! Vodhazujou bomby i ty nad náma!“ zařval do éteru horní střelec.

 Pilot vedl B-17 rychle do strany za stálé zuřivé protiletadlové palby. Prostor dopadu bomb se halil do oblak černého kouře a další svazky bomb padaly k zemi. Opět se objevil záblesk a další letadlo se řítilo k zemi. Charles skoro současně uviděl jiný bombardér, kterému granát ustřelil celé jedno křídlo. To odděleně padalo k zemi se stále točícími se motory. Zasažené letadlo se ve vzduchu na chvíli zastavilo. Pak se neuvěřitelně rychle rozpadlo na několik části, které padaly k zemi jako kameny. Žádné padáky nikde nebylo vidět. Tlukot srdce a tlak ve spáncích, to vše Charles pociťoval a nemohl uvěřit, že tím peklem jejich letadlo prolétlo bez úhony.

„To bylo strašný. Frankova i Clarkova parta šla dolu,“ uslyšel ve sluchátkách hlas jednoho z bočních střelců.

 „Teď hlavně doletět nazpátek. Šetřete pokud možno municí. Budeme se muset určitě prostřílet!“ ozval se kapitán.

Bombardéry si to namířily zpět tím směrem,  odkud přilétly. Mnohé zle poškodila palba nad cílem a početná německá letadla už opět směřovala jejich směrem.

KONEC PÁTÉ ČÁSTI