Stín

...byl a není náhle...

Tmavé místo duše skrývá, o mnohých věcech napovídá, halí mysl v košili, i přísnost ji teď přišili. Druha neoklame nikdy, dopouští se v noci křivdy, zmizí náhle, bez loučení, zbyde odlesk, zasyčení. Kráčí tiše za poznáním, zastavit jen zpytováním, lze pocity, když přicházely, svlažit hrdlo, odkráčely. Tutéž barvu nosí stále, podobá se mocné skále, neodpoutá svoji sílu, ztatil jsoucnost v rušném víru. Ochutnává prudkost dlažby, vzlétnout k nebi občas rád by, upoután přec nadosmrti, ledva tělem v slunci vrtí. Cítím opět jeho zrak, spočinul na lidský vrak, špión ukrývá svou tvář, čeká jen na spásnou zář.

---