Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sepro pana V.
Autor
Kesík
Před několika dny bys měl narozeniny. Popřál ti někdo aspoň v duchu? Popřála ti ona? Vzpomněla si na tebe vůbec? Já na tebe myslím dost často. Přála bych si být zas to mrně, cos mu kreslil koloběžku a ono věčně nebylo spokojené a vztekalo se jako malý ďáblík. Hmmm, to mi zůstalo dodnes….přála bych si být zas ta prťavá holčička, co dychtivě sleduje, jak jí hraješ loutkové divadlo. Dnes už mi ho nikdo nezahraje, protože jsem prý už velká. Já si ale myslím, že je to tím, že na pohádky v dnešní době nikdo nemá čas. Docela smutný viď? Oni dnes lidi nemají čas na tolik věcí, už mi nikdo nehraje na klavír Beethovenovu Elišku jako ty. Mám ji sice v asi 50-ti verzích na CD, ale nikdo ji neumí zahrát jako ty a jenom mně. A taky mi už nikdo nevaří slanou krupicovou kaši nebo rajský protlak místo rajské omáčky.
Poslala bych ti dopis, ale nevím kam, přesnou adresu mi nikdo z andělů nedal. A tak doufám, že se ti můj výkřik donese tam někam do nebe. Že si tě najde.
Stejská se mi po tobě. Mám tvůj obrázek nad postelí a denně si připomínám tvůj úsměv. Chtěla jsem ti říct tolik věcí, ale nestihla jsem to a pak už mě k tobě nepustili. Na to jsem byla zas moc malá, nezlob se na mě. Ale slib jsem splnila, neplakala jsem, jak sis to přál a jak jsi mě prosil, ale usmát jsem se nedovedla, promiň. Doufám, že ty svůj slib splníš…že se jednou konečně objevíš u mé postele, já se k tobě schoulím a ty mi zazpíváš moji písničku. Kdy už přijdeš?