Utopie

jen jako vítr kolem tebe chodím

jen co se ohlídneš

jsem již v dáli

cítím tvůj láskyplný pohled

na každém místečku svého těla.

chci být jen tvá.

jako když po dešti

ještě kapky padají z listů

jsem jedna z nich

která kolem tebe se jen mihne
jedenkrát za život

a nikdy už nevrátí.

mé myšlenky jsou plné

tvých hebkých vlasů,

které bych hýčkala mými prsty

a ty bys pod nimi roztál

a já s tebou.

snad jsem zaslepená láskou k tobě,

tím žárem nepozhasínajícím,

snad nejsi pro mne ten správný,sbohem.

ach proč tvé jméno musím znát?

jsi má láska, to já vím,

to světlo co mě vzkřísí

když pod vodou se nalézám,

snad z nebe, snad z pekel

jsi mi byl poslán

abys se sebou přinesl ten smysl

mého života

a odputal mne od toho kyselého,

dávno zapomenutého světa

a navždy těsně přimknul

k sobě. 

nikdy má mysl tvůj přijemně omamný hlas

nezapomene,

nikdy tvé city a touhy

nezradím.

ach ty, jen ty

mé srdce smíš mít,

pro něj žít

i zemřít.

má láska je nekonečná

jako ta záře při úsvitu,

která ten blahý pocit přináší.

jsi ta nejvzdálenější hvězda

na nebi

a já tvůj neviditelný obdivovatel.

jsi můj pán

stojící na té nejvyšší hoře

a já stále nedaleko bloudím lesem,

hledám cestu k tobě.

jen letmý dotyk tvého těla

by u mne vyvolal

vzrušující žár

a nepřekonatelnou touhu.

jen letmý pohled

by mne po zbytek života

nechal šťastnou.

již nemám sil být blízko tebe,

když nevíš proč a jak

chci být tvá, jen tvá,

jen tvá.