Ja a nazvy...:o)

V tichem pritmi svetle noci,

na zlate temne obloze,

kdyz nemas nic ve sve moci,

v te vesmirne nekonecne rozloze,

rozplyvas se v tajuplne krase sveho byti,

premyslis ztracen v okovech svych myslenek,

jsi clovek zivotem uz syty,

zvonis u brany smrti na zvonek.

Utapis se v slzach vlastni zkusenosti,

ztracis prehled o case 

a v predstirane nevinnosti

prednasis pokrytecky o krase.

Kdyz na turach vlastnim zivotem

zakopavas o sve chybne kroky

a zavrenyma ocima shlizis na nemrtvy svet,

ztracis tak zivota cenne roky.

Pomalu nechavas rozkvest ten kvet,

co od narozeni uz davno umira

a milovymi zaprasenymi skoky

chvatas k brane, co pomalu se zavira.

A kdyz se zavre tahle brana,

opoustis sve pokrytecke pratele.

Zivota to kruta rana...