Měsíc

Jediný klenot si oblohou pluje
a myšlenka má ho nezastaví
nemiluje, jenom tak je
a myšlenka má ho nepotěší.

Ležím si v trávě a k obloze vzhlížím
Hledám v tom chaosu jediný tvar.
Láskou bez milenky hlavu si tížím
můj život mění se v ukrutný zmar.

Proč pláčeš obloho, proč slzy roníš,
Země je zkažená - ty ale ne.
Ty sněžné vločky ve větru honíš
a smrt mi říká, jen pojď ke mně

Listí už padá, tak jako má radost
a z teplé na temnou si duši svou kalí
řeším tu hlouposti pro vás tak marné
a temnota mou duši pomalu halí.

Tak pyšně tam stojí a bíle si září
A každý svou starost mu za vinu dá.
On bez slůvka něhy se vypaří
Snad slunce nám pomůže odpověď dát

Proč nikdo necítí v duši mé žal.
Proč nikdo nemůže podat mi ruku.
Jen podzim, který tak studeně vál
Jen podzim, který tak studeně vál.

---