Já je někdo jiný

Malý chlapec  vesele skotačí,

po zelených stéblech trávy –

usmívá se bezelstně,

svýma očima i celou tváří.

 

Dlaněmi tleská do rytmu

svého dětského tance

a padající hvězdě

mává na pozdrav.

 

Jeho nahé tělo září noční tmou,

tak prostě – je beze strachu,

bez bolesti, tak jemný a nevinný.

 

U studánky, kde zrcadlí se nebe,

v trávě teď tiše leží –

znám tu tvář, je to mé tělo.

To netřpytí se rosa, ale slzy

a rty jsou bez úsměvu.

 

V tváři rysy ztrhané,

tělo ochablé a chladné,

pokryté ranami života.

Černá noc a hvězdný svit.

 

Chlapec došel k mému tělu

pohlédl naň a usmál se.

Na hruď položil mi růži –

obraz lásky i utrpení.

 

Tak jsem poznal část sebe,

svůj vlastní rozpor.

Vím, že je mne víc,

než pouhá jedna část.

 

Jen otázka stále zůstává –

kdo vlastně jsem já?

---