Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seKůň
Autor
Benny
Je to sice hodně dlouhé a smutné, ale myslím, že stojí za to si to přečíst..
AKT I
Ze stáje ozvalo se odfrknutí
zdatného válečného hřebce
"Pojedem do boje můj koníčku"
říká mu jeho pán trpce.
Kůň je mladý, nikdy nebojoval
Nechápe rytířovu rozmrzelost
od něj nepoznal nikdy bolest
nikdy neviděl lidskou zlost.
Doteď byl chován rytířovou láskou
zná jen svou rodnou stáj
svého pána jeho mohutný hrad
a nádherný okolní kraj.
Vyrůstá a je cvičen po boku
svého kamaráda, mladého koně.
Neví, proč se učí srážet figuríny
neví, proč se rytíř učí ovládat zbraně.
AKT II
Jednoho dne je Kůň vystrojen
jako na tu největší slávu
ještě netuší že pojede do bitvy
kde mu možná rozpoltí hlavu
Dorazili na pole - Tam
kde se životadárná úroda rodí
proti sobě stojí znepřátelené armády
vstříc smrti se bahnem brodí
Najednou vyrazili v prudkém trysku
koňská kopyta rozorávají půdu
Kůň zděšeně pádí proti nepříteli
cítí únavu v každém údu
Prudký náraz strašný hluk
avšak v Koňově hlavě je ticho
viděl svého přítele
jak
mu sekyra proťala břicho.
Rána se otevřela a vyvalilo se
spletené klubko šlach a střev
jeho oči vytřeštěně hledí za obzor
a zem pod ním barví jeho krev
Brání se smrti staví se na zadní
z jeho ran se rudá krev řine
a s ní vytéka i životní síla
je smutné vidět jak přítel bídně hyne.
Před tímto pohledem se schovává
za mohutnými branami svých víček
sice teď nevidí krev a vnitřnosti
zato vidí uhasínat plameny dlouhých svíček.
Je zdrcen Nechápe to-
proč lidé způsobují takovou bolest
vždyť k vyřešení sporu ve
dekromě války ještě spousta cest
Již jen tupě poslouchá
rozkazy svého bojujícího pána
jeho meč kolem sebe rozsévá smrt
ránu následuje další rána
Po hodině prolévání krve
vražděním dosáhlo se vítězství
nepřátelé utekli nebo byli pobiti
přeživší oslavují toto neštěstí
Všichni se radují z vyhrané bitvy
Kůň je zhnusen zvráceností lidí
nechce věřit tomu co viděl
nechce věřit tomu co vidí
Pak odjeli domů na svůj hrad
avšak válka i nadále trvá
a Kůň si s hrůzou uvědomil že
tamta bitva nebyla poslední ale prvá
AKT III
A tak jede opět s rytířem do boje
však jeho pán ze sedla shozen jest
hned vstává meč tasí
jak mu velí statečnost a čest
Potom náhle rytířův krunýř
zasáhlo nepřítelovo kopí
hrudník proklat pán klesl na kolena
jeho plíce se v krvi topí
Kůň k němu přistu přistupuje
pro ně dva zastavil se nyní svět
pán umírá oba to vědí
slza se v Koňově oku začíná chvět
"Koníčku můj - věrný druhu
odpusť prosím lidské hlouposti"
náhle se odmlčel - teď již navždy
z koňského oka vytryskly slzy lítosti
Musí pryč
Pryč z tohohle strašlivého hřbitova
skáče přes mrtvoly lidí a koní
utíká z krvavého špalku katova
AKT IV
Utíká dál a dál
dokud vyčerpáním nepadne k zemi
probírá se, když na něm někdo sedí
mlátí ho bičem a trhá otěžemi.
Chtěl by ho setřást, ale nemá sílu
a tvrdé rány bičem tuze pálí
nezbývá mu nic jiného než poslechnout
a nechat všechno, co kdy měl v dáli.
Divoká řeka nyní bouřlivě
protéká jeho hlavou.
Vzpomínky na rytíře se stále vrací
a jen tak neodplavou
Přetěžký pluh rány bičem
každý den musí pracovat na
polijeho hrdost je nahrazena ponížením
s hladem a bídou zápolí
Každým okamžikem stárne
o několik nuzných let
tyranie jeho nového pána
na něj působí jako smrtelný jed
AKT V
Nyní už je stár nemůže pracovat
již nedokáže na poli dřít
sedlák ho zavřel do temné stodoly
ale Kůň chce svobodný umřít
Ze zbytku svých sil vstal
postavil se na zadní a rozkopl vrata
Světlo! Světlo! Srdce mu
divoce buší jak za svobodou chvátá
Běží mimo sedlákova pole
chce utéct co nejdál od toho tyrana
ví naprosto přesně kam utíká
přemáhá vyčerpání a běží až do rána
Dostal se až na místo
které tolik zná - zpustlý hrad
kde se narodil a vyrůstal kde bydlel
jeho pán kterého míval tolik rád
Nyní tam leží zmožen tíhou života
již ani nemá sílu aby naposledy zaržál
cítí pronikavou bolest v srdci
ale je to pouze bolest, nikoli žal.
Rozebírá a hodnotí svůj krátký život
Na každičký den vzpomíná
však lidem hezká vzpomínka
patří jen jediná
Ze všech milý byl mu jen jeho rytíř
S touto myšlenkou upadá do mdlob
není tu nikdo aby mu pomohl
aby zaplnil jeho prázdný hrob