NA LYŽÍCH-2

ČÁST DRUHÁ ZÁVĚREČNÁ

Jako první z houštin vylezl Patrik, který byl celý obalen sněhem. A hned vychrlil spoustu nadávek.

„Teda s vámi někam jít,  to si člověk užije. Sakra. Málem jsem spolknul kus větvičky,“ řekl, když ho nadávaní přešlo.

„To nám to lyžování teda hezky začalo. To byl taky nápad jít lyžovat až sem,“ ozval se Petr, který se pomalu vyplazil na okraj silnice.

„Moc se nevozývej. Tys byl příčinou toho pádu,“ zvolal David.

„Jo. Praštil si mě koncem hůlky do hlavy!“ vyhrkl Lukáš.

„Já jsem ale  spadnul jako poslední,“ mínil Petr.

„To jsem zvědav,  co se nám ještě stane, než vylezeme na ten svah,“ konstatoval Patrik.

    Zanedlouho čtveřice na lyžích dojela pod svah a začala jej pomalu vyšlapávat.

„Ty zatracený keře budou svědkem mýho slalomu,“ mínil Patrik.

„A nebo taky tvýho pádu,“ rýpl si Petr.

„Co kdybychom si pak dali závod, kdo sjede první stráň?“ zeptal se Patrik.

„Tak to spadneme všichni,“ zkonstatoval David.

„Mluv za sebe,“ řekl Patrik a náhle přestal s lyžemi jít do svahu po straně, ale zvolil styl “stromeček“.

„Hele, to chceš závodit taky v tom, kdo bude dřív nahoře?“ zeptal se Lukáš.

„Proč bych měl závodit. Stejně tam budu první!“ zvolal a ještě více přidal. Náhle však jeho pravá lyže prudce sklouzla po velkém zasněženém hrbolu do strany. Zavrávoral, ale udržel rovnováhu. Jenže vzápětí dal lyže nechtěně k sobě a rozjel se pozadu dolů.

„Co děláš? Předvádíš jízdu pozadu?“ vykřikl hned David.

„Já se nemůžu zastavit!“ vyhrkl Patrik a marně zabodával konce hůlek do sněhu. Krátce na to narazil do Davida, který nestačil uhnout do strany. Oba spadli na svah a sjížděli dolů. Lukáš a Petr při snaze uskočit do strany také spadli a to přímo na sebe. Zakrátko čtveřice zmítajících se a klejících postav sjela až skoro pod svah.

„Ty pitomče! Co tě to zase napadlo takovým způsobem vylejzat svah!“ rozkřikl se Lukáš.

„ Je fakt, že mám dost navoskovaný lyže,“ řekl Patrik.

„Takhle se nahoru nedostaneme ani do příští zimy,“ mínil David.

„No, pánové,  kdyby nás někdo filmoval, tak vyhraje kameru v tom pořadu Natoč to,“ konstatoval Petr.

   Uběhl nějaký ten čas, než čtveřice konečně dorazila na horní část svahu,  ze kterého byl pěkný výhled.

„A jsme konečně tady,“ zvolal Patrik.

„Jo, ale po dvou hromadných pádech,“ řekl Petr.

„Podívejte támhle! Blíží se šílená chumelenice!“ upozornil David.

„Než sem přijde, tak jsme dole,“ mínil Patrik.

„V bílý tmě bych teda nerad tenhle svah sjížděl,“ ozval se Lukáš, načež se všichni rozjeli na svah. Nepříliš vzdálený kopec naproti svahu přes silnici zmizel za bílou stěnou, která přestavovala velmi husté sněžení, které za okamžik zasáhlo naplno i jejich svah.

    Dalo by se říci, že nastala opravdu bílá tma, která jim narušila sjíždění svahu. Po několika minutách husté sněžení ustalo a objevila se dokonce modrá obloha,  na které svítilo sluníčko. To však nikdo z nich nevnímal. Patrik ležel rozplácnutý na kapotě automobilu a z jeho úst se nesly šťavnaté nadávky. Klení se ozývalo i od okraje svahu, kde se nacházel Lukáš, který narazil do velké hromady dřeva u stěny chaty. Na opačné straně svahu, na kraji lesa skončil svou jízdu David v krmelci a i on vypouštěl jednu nadávku za druhou. O něco níže stál osamělý nízký smrk,  pod kterým ležely ve sněhu  dvě lyže. Na něm se kýval Petr, který vzápětí spadl a skutálel se do houštin, přičemž doplňoval pestrou skladbu nadávek, kterou stráň nepamatovala.

                                                           KONEC

---