pocity tuláka

je to proste dalsi depka, nic vic, nepotrebuji rady, jak co delat, vim to sama, jsou to jen me pocity...

 

Prázdno.

 

Je ve mě prázdno.

 

Dívám se před sebe na lesní cestu před sebou, který osvěcuje měsíc a já tu

na jen tak sedím v trávě a nemyslím vůbec na nic.

 

Je vůbec možné nemyslet na nic?

 

Ani si nevšímám toho jak to kolem  vypadá, ani těch krás v mém lese, noční krásy teplé letní noci, kdy je všude hrobové ticho, jen sem tam zašumí listí.

 

Překrásná scenérie, famózně vrhané stíny stromů na cestu, nebo vůně květin, poletující světlušky…

 

Nezajímá mě to.

 

Jindy bych tím byla uchvácená a vychutnávala si to ale teď?

 

Jsem sama, úplně sama na celém světě a cítím jen tu prázdnotu.

 

Ten pocit, ten divný pocit, při kterém ani necítím tu radost z toho, že mohu vidět to, co vidím, pocit, při kterém necítím, že mi v žilách koluje krev..

 

Chybí mi ten pocit, že jsem člověk.

 

Jsem vůbec ještě člověk?

 

Může být člověk bez citů?

 

Může se člověk dívat na něco hodiny a během vteřiny na to zapomenout?

Dívám se na své ruce.

 

Mohly by udělat tolik dobrých věcí, ale jsou to moje ruce?

 

Jsem to já?

 

Existuje vůbec ještě moje duše?

 

Teď, když tu sedím a nevnímám?

 

Může existovat živé tělo bez duše?

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

---