pznání

          Je to už dávno, hodně dávno, kdy jsme ještě měli svobodný život. Teď žijeme se Zoe jen samy dvě. Zlo už se blíží snad ze všech stran a není úniku. Proč jen jsme odsouzeny okolním světem? No, nevím, co přesně prožívá Mabel, ale z jejího hlasu se pozná, že má podobné myšlenky jako já. Ona je tu s námi, ale ve vedlejší cele. Prý zavraždila své čtyři děti. Ale už od jejího vyprávění o krutém soužití s jejím mužem, všichni víme, že ona to neudělala. A soud? Vlastně jaký soud? Vždyť tady o všech životech rozhoduje jen jediná žena. Jmenuje se Vanessa Frank, ale mezi námi se jí říká Marika. Tak to je ona. Ta děvka, která nás všechny odsoudila do této kobky. Bez mužů, bez dětí, bez oblohy. Tak už tady přežíváme moc dní. Ani vlastně nevím kolik. jen Rose vrývala do zdi čárky. Ale ta už je dávno pryč. Před ňákým časem ji Marika dohnala k šílenství. Každá z nás tady dole má svůj strach a svou hrůzu. A jen Marika se to nesmí dozvědět. Proto si nic takového neříkáme. Ne, že bychom si nevěřily, ale tady dole nám nic jiného nezbývá. Nikdo z nás tu není právem. Alespoň já tomu stále věřím. A nejvíc věřím Zoe. jsme spolu v jedné cele. Mezi dozorci se nám říká sary. V jednom z cizích jazyků to znamená čarodějnice, v jiném zas plamen a v ostatních snad ještě něco horšího. Jsme zde ale také neprávem. Jsme obviněny ze zločinu čariodějnictví. Jediný hřích, kterým jsem se já provinila proti zákonu bylo mé neopatrné jednání se zakázanou knihou. Ale o tom kromě mého muže nikdo neví. A Edmund? Ten by to neřekl, ani kdyby ho mučili. Zoe zas naopak měla ukrást peníze svého muže Clauda přes zavřené dveře. Claude je vyhlášený mizera. Nechápu, jak si ho mohla vzít. A ani ona tomu dnes nerozumí. Vlatně skotro všichni muži od nás z Harappy jsou mizerové. Všechny je má totiž pod svou mocí Marika. Ta děvka. To Edmund, ten ještě před mým odchodem do Nehe (Nehe je název této pevnosti) byl velmi milý a věrný. Ale teď? No nemůžu odolat pomyšlení, že je z tou courou Marikou. Hnusí se mi to. Ta všechna nenávist, která ve mně je, se neustále hromadí a je mi velice líto, že občas vyšumím na Zoe. Zrovna ta si to jako jedna z mála opravdu nezaslouží. Je tu déle než já, přesně o tři měsíce. Mě sem dostali v říjnu a Zoe už v červenci. vtéto době je těžké žít ve společenstvu hlupáků, ale chtěla bych vidět dobu, kdy by se s nimi dalo jednat. Dnes stačí, když na Vás kdokoli z maričina okolí ukáže a hned jste sara, vrah, zloděj nebo freda. naproti tomu, mám oprvdu štěstí v neštěstí. Kdyby mě prohlásili za fredu, už bych tu dávno nebyla. Fredy jsou ženy, které zabíjejí své ještě nenarozené děti. Trest peo fredy je až nepopsatelný. Ví se o něm jen z doslechu od přátel Mariky, která trest přímo vykonává. Ženy jsou nahé do půl těla zbičovány a pak týdny a týdny pomalu mučeny. Musí sledovat krutou smrt svých blízkých. vždy mají u sebe pomůcky na vyrobení zbraně. Žádná z fred ještěneodolala mučení a všechny si vyrobily bodnou zbraň a skončily se životem. Nevím, co by se stalo, kdyby to neudělaly. Jsem opravdu ráda, že jsem v někom nevyvolala větší zlost a jsem tedy jen udána jako sara.

         Ale asi bych měla začít od začátku. Vyrůstala jsem v malé vesničce Faith u břehu nejhlubšího jezera Yirshi. Tyto oblasti jsou v severní části poloostrova Brembo patřícího k velkému Iwatskému království Rimouski. Tak tam jsem prožila své dětství a na to vzpomínám snad nejraději. Moje matka. Denisa Morew, se vyučila na švadlenu. Pak ale otěhotněla a narodila jsem se jí já a Norma. S otcem se nevzali, ale přesto mám po něm své jméno. Umřel v bitvě u Kyker a já s velikou hrdostí nosím jho jméno Hais. Vím, že pokud mě neupálí a dostane se mi to štěstí, že budu mít děti, chlapec se bude jmenovat po svém dědovi, tedy Oz Hais. Dívka zatím nevím. No asi už jsem blázen. vymýšlím jména svých nenarozených dětí a přitom jen vzpomínám na rodiče v ohavné kobce v Nehe. To je ale život.