Výkřiky naděje

Uzavřen sám v sobě

bloudím světem nepokojů!

Slídím ve všech zamčených komnatách,

mnoho je mi toho skryto, to vím!

Pláču a nestírám své slzy!

Směju se a nedýchám.

Dusím se ve vlastním těle!

Je mi malé.

Zelené okolí volá mé jméno,

jsem tiše a odcházím.

Sedám si na luka snění,

topím se v myšlenkách!

Spím a nespím. Myslím a nemyslím.

Chodím a stojím!

Jsem pokryt tvrdou schránkou bez barvy.

Jsem ve stavu bez tíže a s tíží.

Kůže má sálá zbytečnostmi!

Nevnímám podněty.

Ležím a zkomírám.

ŽIJU VŮBEC?

----