nedělní

Kloužeš prsty po mém těle

a já, napnutá jak struna čekám, kde se zastavíš.

Máme dost času - je přeci neděle

čekám, až ponoříš se cele v mou tajuplnou skrýš.

Pramínek vlasů na polštáři stočený

leží tu v pokoji, jak klubko našich těl.

Jenom Tvá vůně a hlasu ozvěny

řekni mi co bys jen, co víc bys teď chtěl?

Nedýchej, nešeptej, zadrž ten okamžik,

rozplyň se v temnotě, vždyť byl to jen sen.

Nevnímej ten dotěrný reality křik,

zůstaň už navždy jen mou vůní pohlcen.