Klepání na dveře

Hezké a milé předpoledne, Písmáku... Trochu se bojím, trochu se klepu, odpusť, když neřeknu celistvou větu.. V osudný pátek 9.6.2000 jsem Tě zahlédla poprvé. Od té doby na Tebe musím stále myslet. A na všechna ta citlivá stvoření, která se hřejí pod Tvými křídly. Rozsvítil´s ve mně v místnostech, na které jsem už málem zapomněla. Děkuju.

Zmateně koukám a tápu lehce vymýšlím báseň a jí se nechce Bylo mi úzko a bylo mi temně až Písmák k večeru vyved mne ze mě. Teď se mi tají dech a každá buňka v těle jásá v mých čtyřech prázdných zdech postává nevídaná krása. Pomalu přivykám světlu a barvám, zkouším krok vzpřímeně. Jsem slabá. Padám. Jak si tak ležím a ticho se směje, Šílená zpívá a úzkost...kde je? Zolli s Mab podávaj duhová lana, začínám věřit, že dožiju rána. Básníci, nejsem si jista - smím vejít k Vám? Já, která nezářím, často smutná bývám. S Múzami těžce hledám společnou řeč (jak proboha zdůvodnit další rým :"Heč!"?) Srdce mám ve flašce ve špiritusu (příliš si na mozek otvíralo pusu) Jó, je to exponát - samej šrám a jizva (dlouho jsem váhala, komu ho dám) Je trochu divoké a ten, kdo ho nezná myslí si, že ďábel má v něm svůj chrám Můj rozum měl vždycky svý právo veta (zas mi sem spadla vycpávková věta) Tož - rozum měl vždycky poslední slovo kázal, zda milovat, či jít od toho. Leč srdce nedbalo jeho přísně rovných lajn, až mozek řek: "Bez toho spratka bude mi fain!" Nakoupil láhve, líh, sehnal i kata s očima modrýma jak džínová záplata. Láska jak trám, vysněné prstýnky z trávy (dnešek pro mne nemá žádné dobré zprávy) Třešně a melouny a hebrejský slovíčka svíčky a pohádky a polibky na víčka Kamínky, pláč a kotě s ostrými drápky každý z nás nohu mezi zadními vrátky Ovál nás chlad strachu z důvěrné blízkosti? Sekyra zlých slov se otřela o kosti Špalek či revolver- nebo libo smyčku? Vyber si lásko má pohřební písničku Koníčci vraný teď jednu rakev vezou po tý velký lásce červi v hlíně lezou Dlouho jsem plakala, dlouho kula pomstu až mé srdce rozedrané skočilo mi z mostu Rozum si jen zamnul ruce, sebral podběrák splihlé srdce do sklenice udělalo cák Tak jsem žila s dírou v hrudi bez vzruchů a vášně až mne Písmák upomněl, že na světě je krášně.

---