Růže

Ta mohla být má, já chtěl jí to říct, že je bláhová a já možná víc.

O lásce nezpívám často já vím, hrob pokrytý bílým hedvabím.

Pár květin jí dám a zelený šál, proč jsem se těch polibků jen tolik bál.

Snad že tím slíbím, co nedodržím, uvidíš, že se tím nepoučím.

Sedm chyb udělám, osmá je hřích, co lidí už je dnes seznámených.

Ref:      Pohádka krásná, příběh zlý, tohle mě nikdy neomrzí,

Dočtu si stránku a obrátím, proč na konec knihy sám nevím.

Políbím květy a snad posté, říkám, že jsou ostny ostré.

Ona se bodne a usne zas, já abych ji líbal, no vem to ďas.

Ta dívka měla rty jako růže květ a  líbala s nimi celý svět,

Vlas její havraní líbám spíš, než rety rudé, vždyť to víš.

Její rty jsou jako ostny růže, pořád se ptám, kdo za to může,

Že když ji políbím zkamením, sám sebe přece nevysvobodím.

Ref:      Pohádka krásná, příběh zlý, tohle mě nikdy neomrzí,

Dočtu si stránku a obrátím, proč na úvod knihy, sám nevím