Story s velkým \"L\"(REALITA)

Budu zde psát co se mi kdy stalo.
Byly i časy kdy mě to štvalo.
Tenhleten příběh už budu psát nad věcí,
když si však vzpomenu na nápady „telecí.“
Na ty mé myšlenky které mě napadly,
jaká to nádhera,kdyby kdy dopadly.
To byla sranda základní škola,
někdy mám chuť projít ji znova.
Láska vás zblbne-dejte v mé rady.
Na vaší holce neznáte vady.
To co zde píšu,sám jsem to zažil,
byly jen dvě o které se snažil.
Ti kdo mě znají,ví jak to dopadlo.
Proč to však píšu zde?Nějak mě to napadlo.
Druhé mé „snažení“ trvalo dlouze,
o nervy v háji nebyla nouze.
Chviličky slabý mám však i nyní.
Měl bych být v pohodě vždyť maj je i jiní.
Nádherná budoucnost táhla mě kupředu.
Nyní sem usoudil,že dál už to nesvedu.
Vzpomínám na všechny ty chvíle zpětně-
kde jsou ty časy kdy bylo mi pěkně.
Tenhleten příběh však pohádka není.
To pro ty co čekaj,že se to změní.
Končím ten příběh už není co psát,
přeji vám dobrou noc-chce se mi spát.
Jsem zpět s tím příběhem a s ním i dvě lásky,
od kterých zbyly jen na čele vrásky.
Uplynul měsíc a nic moc se nestalo,
co by se do toho příběhu vtěsnalo .
První z těch dvou,co byl jsem s ní v neshodě-
uplynul čas a všechno je v pohodě.
Co však s tou druhou?Moc mě to žere!
Jsem z kola venku a dost mě to se*e.
Tak jak já ji má jiného ráda a mně však ne a ne ukázat záda.
Vždy když je jméno jí na mém displeji-řeknu si:“Vzpomněla!“ a v duchu se usměji.
Druhá má reakce:“Vždyť to nemá cíle?“
A je tu zpět ta pitomá chvíle.
Říkám si:“Co jsem já kdy komu provedl?“,
že mně ji do cesty sám osud přivedl.
Měl bych být rád,ale to radost již není.
Ta už je za mnou v tom dřívějším snění.
Zbyl tu jen smutek a zazvonil zvonec.
Teď už je nadobro příběhu konec?
(LSI,červenec 2003)