Pohlazení.

Růže se svléká
ze zimního času
do pohádky slunce
v paprscích nahoty
ukradnuté tmě
mizících v zrcadlech
kapek rosy.

Zpod stínů vlásků
nití pavučin
co z lehka našlapuje
jak kočky na půdách
do slov v básni
mizejících snů
světel hvězd.

Květů rozparky
jak na tvé sukni
dotknout se ramen
retami citu
rozhrnu tě jak báseń
od krku dolů
do nahé růže
obnaženou dlaní.

Rozhrnu plamen
tvých očí
pročísnu hřebenem růži
chráním ji před pádem
do víru samoty
než se změní v kámen
do chmíří pampelišky
ukryji tebe.

---