Paranoia

Na polích odkvetl mák..ta nekonečnost v pohybech mezi ním. námel z obilí rozfoukal vítr a z nebe padal jako čistý sníh.

Cosi mu přišlo připomenout že konec který se tenkrát blížil odpočítával začátek všedních dní.

S nožem v ruce začíná hra,přehlušuje pokušení a touha cítí se být sama.

Rozsypaný obrázek do mozaiky značící (peace) mír! zná každej záhyb ďáblova těla,chodí k němu aby slyšel, jeho pravidelný dech a ráno narostla mu křídla. Oni si tě najdou, to není paranoia.

Prach  s krystalky skla a barvy čekaj na svůj obraz. Chcípnou tak sami ,nikdo je nepostrádá.

Sklenička vína, ginu s ledem -medvěd s chlebem. zapálit a vdechnout tu vůni polních květin hloubka nekonečná, cítit ráj na zemi, stále si myslíš že otrokem téhle doby jsem ja? Nekonečnost přesídlila a proplouvá mezi mraky a já tu vlastně nejsem a Ty  taky.