Příběh z vyprávění

Nevěděla jsem, jak moc se mě chtějí zbavit. Radim mamce připadal sympatický. Možná jí ho bylo líto, že chodí se mnou. Rozhodně ale byla pyšná na svou dcerušku, konečně si domů přitáhla svého kluka. I když mi bude teprve sedmnáct. Mamka mi už od patnácti dávala najevo, jak moc má ráda svatby. A klid domova. Ten den odpoledne jsem si však představovala trochu jinak. Nikdo mě nebránil, všichni byli při Radimovi. Jako bych byla vzduch. I Radima jakoby zajímali spíše mí kamarádi než já sama. Byly jsme venku, něco kolem čtyř odpoledne. Jak se o mě nikdo nezajímal, představovala jsem si, co a jak budeme dělat večer. Až budeme v mém pokoji. Jen já, Radim a méďa Béďa v mé postýlce. Bože, to bude trapas, říkala jsem si. A co v noci! Spát s ním v jednom pokoji. Když mamka dříve říkala, že až si přivedu kluka, bude spát mezi námi, dnes jsem si to přála. Radim měl odpoledne chlapský řeči, a tak se dušička strachu ve mně čím dál více zvětšovala. Nechci s ním spát, rozkřikovala jsem ještě týden předtím. Každý to chápal, ale když jsem je dneska venku viděla, jako kdyby byli všichni rádi, kdybych o svou nevinnost přišla teď a s Radimem. Ale já nechtěla, jako kdybych nebyla připravená. Bála jsem se, co řekne, až mě uvidí v noční košili, radši bych skafandr. Když jsme před pátou hodinou šli domů, jako kdyby Radimovi šlo o to jedno. Za celou dobu mi ani nedal pusu, snad mě ani nechytnul za ruku. Ale jeho kecy, jak mi v noci zlíská prdel, ty byly slyšet dost. Byli jsme snad dvacet metrů od baráku, a už bylo slyšet mamku, jak uklidňuje našeho psa. Jen co jsme vstoupili, nebylo už úniku. Vlastně jen k Petrovi. Už kolikrát mě zval k sobě domů na noc, já vždy s úsměvem říkala: “Dneska ne!” Ale jak by to právě dnešní noc bodlo. Nechám Radima na pospas mamce, když jí je sympatičtější než její vlastní dcera. Mamka Radimovi udělala grog, těšil se na něj už hodinu. Mně ho vnucovala taky. Ale nechtěla jsem, abych nebyla povolnější. Možná si to přál jak Radim, tak mamka. Jakmile Radim dojedl vánočku a dopil, vyhnala nás mamka nahoru do mého pokoje. Když jsme byli nahoře na schodišti, bouchly vchodové dveře. Přišel můj brácha Pepík. Myslela jsem si, že je to moje záchrana. Už chtěl letět nahoru, ale mamka ho zastavila: “Pepíku, kam jdeš? Tady budeš!” A je to v prdeli, říkala jsem si, teď brácha nebude moct ani zavolat pomoc. Došli jsme do pokoje. Bylo to jak v parfumérii. Na stole svíčka a sirky. Proklínala jsem mamku. Zato Radim byl evidentně spokojený. Jako kdyby mu to vycházelo na sto procent. Jen co se Radim trochu aklimatizoval, vyndal z baťohu ručník a ptal se po koupelně. Podezřívavě jsem se na něj podívala. “Ty se chodíš koupat už v šest hodin?” zeptala jsem se zvědavě. “Chyba, miláčku, jdeme se koupat oba!” sdělil mi se šibalským úsměvem na tváři, jako kdyby to měla být nějaká samozřejmost. “Ani náhodou!” řekla jsem dost nahlas a vážně. On se zase pousmál a vydal se i s ručníkem a asi pyžamem do koupelny. Jako by tu byl doma. Zůstala jsem jak opařená. “Jo a mamka ti prý nechala pod polštářem dárek,” sdělil mi, než se za ním zavřely dveře od pokoje. “Dárek?” řekla jsem skoro nahlas. Opatrně jsem nadzvedla polštář. A ihned ho zase položila. Ještě jednou ho nadzvedla. Opravdu tam byla. Krabička kondomů. Naštvala jsem se snad na všechny. I když jsem měla Radima milovala, zařekla jsem se, že dneska mě nedostane. Přemýšlela jsem, co mám udělat. Chtěla jsem jít dolů do kuchyně, ukázat mamce krabičku a zeptat se jí, jestli o tom něco neví. Ale byl tam brácha. Ten by se jen smál a roznesl to všude. Nenapadlo mě nic. Vlastně skočit z okna. Doufala jsem, že mě tam třeba někdo chytí. Odtáhla jsem žaluzii, otevřela okno a vykoukla. Ale nikdo tam nebyl. Jako naschvál. Skočit jsem nechtěla. Naštvaná jsem zavřela okno a radši zapnula počítač. Jako kdyby se Radim neměl vrátit z koupelny. Jako kdyby byl normální den. Hrála jsem nějaká auta. Vlastně jsem jen držela šipky. Hlava se zabývala tím, co bude, až se Radim vrátí. Přišel asi za deset minut. V pyžamu, s ručníkem kolem pasu a s věcmi v náručí. Smála jsem se. “Proč máš ten ručník?” zeptala jsem se s úsměvem. “Abys neviděla, jak moc jsem vzrušenej,” sdělil mi a já jen cítila, jak rudnu. Sednul si na druhou židli, přisunul se až ke mně. “Dej tam pausu,” sdělil mi. Dělala jsem, že neslyším. Udělal to sám. “Jsem zvědavá, jak se ti bude v tomhle pyžamu spát venku v mrazu. “Ba ne, miláčku, budu spát s tebou. A v jedné posteli. Nezapomeň, že to mám dovolené i od tvé mamky.” Jen jsem žasla. “Tak to ne, bobku! Jestli budeš hodný, tak můžeš spát tady,” přičemž jsem ukázala na druhou postel ve svém pokoji. Radim se jen pousmál. Začal mě líbat. Vášnivě. Nedokázala jsem se ani bránit. Opatrně mě zvednul i se židlí od počítače. Dělala jsem, že mi to vadí, i když vevnitř jsem možná byla i ráda. Nepřestával mě líbat. Ani nevím jak, ale ocitli jsme se oba na jeho posteli. On už dávno neměl ručník a navíc zhasnul. Jeho přirození jakoby chtělo roztrhat spodní díl pyžama. Viděla jsem to jen díky světlu z monitoru. Ležela jsem dole, on mě líbal. Najednou jsem ucítila jeho ruce. Dostávali se pod mikinu. Na chvilku přestal, aby mi jí mohl vysvléct. Věděla jsem, že o to přijdu. Jen jsem se bála, aby do pokoje nikdo nepřišel. Když už jsem na sobě měla jen tričko a kalhotky, svlíknul si i spodní díl pyžama. Cítila jsem, jak mi svým penisem jezdí po nohách. Pak i pod tričkem. To mi za okamžik taky sundal. A podprsenku jakbysmet. Líbal moje bradavky a mě to vzrušovalo. Na okamžik přestal. Chtěla jsem, aby pokračoval. Ale nahlas jsem to neřekla. On sáhnul do tašky u postele. Vyndal kondom. Já zavřela oči. Když jsem je otevřela, měl ho již nasazený a pomalu mi sundával kalhotky. Bílé s červenými puntíky. Nechtěla jsem, aby je viděl. Ale Radimovi to bylo jedno. Byly jsme oba úplně nazí. Líbali jsme se navzájem. Po chvilce se zeptal, jestli to opravdu chci. Řekla jsem ano. A Radim do mě začal pomalu vnikat. Cítila jsem bolest, ale nevadilo mi to. A mé pocity? Jako bych byla v osmém nebi. Když jsem v půl desáté přišla do kuchyně za mamkou a smála jsem se, věděla, že to dobře dopadlo. Snad tak, jak si to přála. Konečně nemá dceru jako to hloupé neviňátko. A já doufám, že až Radim příště přijede, tak si to zopakujeme.