Pro kámoše opilce

Byl jednou jeden mladý pán,

ale ne, co to povídám.

Byl to kluk jak malina,

urostlý jak jedle,

všechny holky, který znám,

jsou z něj prostě vedle.

Ale tenhle mladý pán,

má jedno velké trápení.

najednou zůstal sám a sám

a ti, kdož ho znali,

už nevím jak se jmenovali.

vzali ho na velkej flám.

Přemýšlel, pravda ne moc dlouho,

co by tak mohl míti z toho

a nakonec usoudil,

že bude lépe ožrati se,

než aby sám doma byl.

Život je těžký, nebudu lháti,

střízlivý se jen těžko vrátí.

Kapsy má plné české měny

a nedočkavý řádné změny.

Tichá je noční ulice,

bude ho bolet palice.

Pár kroků a co nevidí,

jaká to velká náhoda.

Na zastávce je plno lidí,

ale tam za ní, světe zboř se,

stojí zakouřená hospoda.

Vidina zlatavého moku,

žene ho ulicí dál a dál.

Už mu zbývá jen kousek malý.

A za pobryndaný stůl,

usedne náš mladý pán,

co nechce býti jmenován,

utrápený a nevyspalý.

První pivo už mu nesou,

oči září, ruce se třesou,

když do nich škopek uchopí

a naráz do sebe ho vyklopí.

Dál pak sedí jak v plotě kůl

a říká si “Bože, já jsem vůl.”

“Měl jsem zůstat radši doma,

sedět u complu a psát.

Sám si způsobit lihové koma,

pak se poblít a jít spát.”

Jenže hospoda je hospoda.

Pivínko a kamarádi,

holky, no prostě pohoda,

Zamyslel se náš mladý pán

a místo škopku malého,

objednal si hned celej džbán.

Za podpory svých přátel věrných,

a myšlenek zmatených a černých,

uvěřil, že má píti dál.

Tak skončil pod stolem

a kde kdo se mu smál.

Poučil se mladý pán,

že jsou židle příliž vratké.

A ty podlahy potvůrky tak hladké.

Jenže co naplat, bylo veselo

a žízeň, žízeň jako trám.

Nalejvá se náš mladý pán.

Jen ať si dá, je mu přáno.

Ach jak ten čas zas utíká,

už jsou tři hodiny ráno.

Víčka se klíží, hlava padá.

“Vstávejte pane a domů tradá.”

A tak se ocitl náš pán,

na ulici zcela sám.

Dvojí vidění způsobilo,

že se mu vůbec nedařilo,

najít správnou cestu domů.

A ještě k tomu u sta hromů,

Zjistil že nemá ani vindru,

a nemůže zavolat taxikáře Jindru,

co ho domů vždycky vez,

když z hospody ožralej lez.

Ráno raníčko sluníčko,

ukázalo se maličko,

probudil se náš mladý pán,

bledý a řádně uondán,

v tuhletu slunnou neděli.

Bohužel ne ve své posteli.

Neznámou úpravu to lůžko mělo,

náš pán se chytil za hlavu,

vyděšen z toho, že netuší,

kde se tu vzal a co se dělo.

Vedle něj flaška a jiné spící tělo.

Náš pán vzal nohy na ramena,

dřív, než se probudí ta žena.

Nečekal na nic, z bytu vypadl.

Po ulici peláší jak zajíc.

Říká si: “To jsem dopadl.”

Konečně doma a ve své posteli,

je zas náš chlapec, hodný a nesmělý.

A jak tak ležel, tož si přísahal,

že se od chlastu bude držet dál.

Pivo, rum a slivovice.

“Fuj, nechci už vidět více.”

Než další stejnou nehodu,

dám se raději na vodu.

A tak skončil tenhle flám,

vyléčen jest náš mladý pán.