Tmavý les v životě dnes

 

Petr Fryzelka

 

 

Svobodná mysl dnes zlatem se cení, přitom každý možnost ji vlastnit máme,

jaká škoda, když někdo, až věřit se mi nechce, jak někdo může někomu rozkázat,

ať jen slepě poslouchá, rozumu čistému se zdráhá jednání sobecké několika lidí,

kteří když ostatní nemyslí vyhrávají, oni vydělávají.

 

Každý rozum má, málo jej používá, mnoho jen se po stezkách vyznačených vydává,

mnoho lidí jinou cestu nehledá.

Mohl by jich najít nespočetně mnoho, jen ze stezky sejít, jen chvíli jít sám, jen hledat.

Ale stezka, cesta vyšlapaná, není trnitá, není kamenitá,

rychle se vrátit zpět a za ostatními hnát.

 

Do pláče samotnému mi je když jdu, z kamene na kámen skáču, když trny mi nohy ničí,

když krev na zem nesešlapanou padá, z dálky křik slyším.

Další stezkou jdou nahlas se smějí, na mě si ukazují.

 

Smutně se ohlížím, jsem v hustém křoví, cesta není snadná,

v dálce postavičky si na čelo ťukají, pohodlně si vykračují.

 

Já necestou šel, na mnoha kamenech jsem stál, seskočil z něj na nový se vydrápal,

mnohokrát jsem trn z nohy vytahoval, v hustém křoví se ztrácel a šel jsem dál.

Nenapadlo mne, že vrátit bych se měl,

smutně s hlavou sklopenou po stezce vyšlapané se vydat, pošklebkům se vyhýbat.

 

Šel jsem za cílem svým, rady ze stezky vyřvávané jsem nevnímal,

i kameny po mně házeli, jen abych se vrátil zpět.

 

Já šel boty z kamenů mokrých klouzaly, pot do rán od trnů zatékal,

slaná voda v ránách štípala, zaťal jsem zuby a šel jsem dál,

až jednou jsem k obrovskému jezeru modrému přišel, uviděl že cesta nebyla marná.

 

Sedl jsem si, do vody se díval, rány se zahojily na útrapy cesty jsem zapomínal,

začal myslet, začal jsem se smát, kolem vody jezera najednou lány krásné trávy byly,

jen pro mne, byl jsem tu sám.

 

Svobodně jsem se na ně díval, na vodu čistou kterou nic nečeří,

na trávu zelenou, na kterou nikdo už léta nešlápl,

s myslí čistou kolem sebe se rozhlížím jsem svobodný a jsem rád,

na všechny ostatní na stezce v lese vzpomínám.

 

Jdou po cestě ušlapané pohodlně jdou dál, jdou.les nekončí,

oni po stezce pohodlné, ušlapané jdou stále dál a dál,

že někde je krásné slunečné místo a na něm já, nevědí.

 

Jen lesem tmavým po stezce pohodlné jdou, cíle nemají,

jen les, tmavý les, stezka ušlapaná

a kolem jen les, tmavý les, nic jiného nepoznají!!!!!

---