"Můj veselý svět"

Můj veselý svět

Hmmm… veselý, veselý. Co to znamená být veselý? Vyhrát milion? Mít jen samé jedničky? Snad pro někoho…

Já si pod slovem „veselý“ představuji mnoho. Šťastný, radostný… Ráda si zalezu pod peřinu a poslouchám písničky, nebo si čtu hezkou knížku. Vím ale, že ne všechny děti si tohle „blaho“ mohou dopřát. Hodně lidí se jim snaží pomoci a tak doufám, že za pár let bude takových dětí co nejméně. Každý člověk by se měl snažit, aby rozdával co nejvíce radosti. Vím, že některým dětem v radosti vadí jejich osobní problémy. Myslím si ale, že největší problém je veliká uzavřenost. Někdy nějakého chytrého člověka napadlo, že zřídí dětská centra. Tohoto nápadu si velice vážím.

Veliká škoda je, že někteří lidé nemůžou pochopit slovo „mír“. Chtějí jen zabíjet a nakonec si podmanit celý svět. A to určitě není správné.  Občas si také zafanatzíruji a v představách se přenesu na post nějakého soudce a vymýšlím všelijaké „nápravné“ zákony. Nakonec to vždycky skončí smíchem.

Podle mě jsou velikým přínosem  našeho života „němé“ tváře.  Kolika dětem již rozzářili tváře pejsci a kočičky! Všude se mluví, jak jsou užiteční. Velice mne však mrzí, že leckteří si svůj „veselý“ život  prožijí v útulku.  Protože ještě existují lidé, kteří je nemají rádi. Na vlastní kůži jsem poznala, jaké je to chtít nějakého domácího mazlíčka. Někteří rodiče vezmou své ratolesti za slovo a koupí mu třeba krokodýla. Pak se dozvídáme, že se uprostřed Prahy objevil krokodýl!

Nejvíce času však my, děti, trávíme ve škole. I ta by se pro nás měla stát radostným místem plným smíchu.  Jsem ráda, že takovéto třídy a školy existují.

Moje poslední výzva zní : Mějte oči, hlavu  a srdíčko dokořán a uvědomte si, že náš svět není natolik vyspělý, aby byl pro každého člověka veselý!!!!!!!!!!!!!!!