Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Červená Karkulka

21. 07. 2003
0
0
736
Autor
MiloslavK

Intenzivní potřeba napsat známý příběh v podobě blízké tomu, jak si jej pamatuji ze svého dětství vznikla ze značného rozčarování nad tím, co se dnes předhazuje dětem v nových knihách. Říká se tomu, prý, ekologické pohádky - není v nich násilí - babičku vlk nesežere, ale babička se před vlkem schová do skříně. Takové blafy já svým dětem odmítám číst.

Tak broučku. Hezky si lehni do postýlky, zavři očka a tiše poslouchej co ti budu vyprávět.

 

Byla jedna holčička, která nosila všechno červené. Červenou mašli, červenou košilku, červenou sukýnku i červené střevíčky. Povídá se, že i prádélko nosila červené, ale o tom já nic nevím. No, a protože se jmenovala Karkulka, říkali jí všichni Červená Karkulka.

Jednoho dne ráno povídá maminka Karkulce: "Babička má dnes narozeniny. Upeču pro ni bábovku a ty jí tu bábovku zaneseš do chaloupky za lesem." Tak se také stalo. Maminka upekla bábovku, dala jí do košíčku, přidala k ní láhev rumu a na zahrádce natrhala kytičku. Červená Karkulka vzala košíček a než se vydala na cestu, maminka jí ještě varovala: "Běž rovnou k babičce a s nikým se cestou nebav."

Červená Karkulka šla lesem a broukala si poslední hity Martina Maxy. Ani si nevšimla, že ji už chvíli sleduje vlk. "Stůj Karkulko," povídá vlk a už stojí Červené Karkulce v cestě. "Copak to máš v košíčku?" ptá se zhurta vlk. "Babička v chaloupce za lesem má dnes narozeniny. Tak jí nesu bábovku a rum." povídá Červená Karkulka vlkovi, protože leknutím zapomněla na maminčino varování. Ten se jen otočil a už po něm nebylo ani vidu, ani slechu. Karkulka byla ráda, že vlk je pryč a vydala se znovu na cestu.

Vlk, ale hned jak zmizel Červené Karkulce z dohledu, zamířil k babiččině chaloupce. Přiběhl k chaloupce a zaťukal na dveře. "Kdo je to?" zeptala se babička. "To jsem já, Červená Karkulka. Nesu ti dárek k narozeninám," povídá vlk slabounkým hláskem. Babička otevřela dveře. Vlk udělal CHRAMST a celou babičku sežral. Potom si oblékl babiččin čepeček a lehnul si do její postele.

Po chvilce přišla k chaloupce Červená Karkulka a zaťukala na dveře. "Pojď dál Karkulko, už na tebe čekám," řekl vlk a přitáhl si peřinu víc k bradě. Červená Karkulka vešla do sednice. Přišla k posteli a povídá, "Babičko, proč máš tak velké oči?" "To abych tě lépe viděla," povídá vlk. "A babičko, proč máš tak veliké uši?" ptá se dál Červená Karkulka. "To, abych tě lépe slyšela," odpovídá vlk. "A babičko, proč máš tak veliké zuby?" ptá se do třetice Karkulka. Než to však stihla doříct všimla si , že vlkovi kouká z pod peřiny ocas. Vlk zařval, "To abych tě mohl lépe sežrat," vyskočil z postele, udělal CHRAMST a sežral Karkulku i s košíčkem. A když se vlk tak dobře najedl, lehl si zpátky do babiččiny postele a usnul.

O chvíli později šel nedaleko chaloupky hajný. "Ta babička dneska ale divně chrápe, zajdu se za ní podívat," pomyslel si a zamířil přímo ke dveřím. Byly otevřené a tak nahlédl dovnitř. Když uviděl vlka v babiččině posteli a jeho veliké břicho, bylo mu vše hned jasné. Vytáhl chrápajícího vlka z chaloupky a rozřízl mu břicho. Z břicha vylezla nejprve babička a za ní Červená Karkulka i s košíčkem. Obě byly moc rády, že je hajný zachránil. Vlkovi naházeli do břicha kamení a hajný mu břicho zase zašil.

Všichni pak šli do chaloupky, kde babička uvařila bylinkový čaj a společně s Červenou Karkulkou a hajným si pochutnali na bábovce od maminky.

Když se vlk probudil, měl velikou žízeň. Zamířil ke studni, aby se napil. Protože se moc naklonil se přes okraj, těžké kameny v břiše ho převážily a spadnul do ní. Utopil se a už nikdy nikomu neublížil.

 

Tak, a to je konec. Dobrou noc broučku a ať se ti něco moc hezkého zdá.


dandandydan
22. 07. 2003
Dát tip
To se myslivci zdalo, kdyz vypil u babicky flasku rumu a usnul na stole, brouku. Dandydan

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru