Když mi rozvírá víčka horká noc

na stropě mi tančí

neklidná světla ulice

pavučiny záclon se vlní

jako sametové boky

Manuely Varda

jako malé zadečky

učenek-servírek v Monkas

měnící se v obrysy antilských perel

tmavých jak malá ňadra a mohutný zadek

kuchařky Sary Goméz

pohupující se v rytmu guarachy

 

Hvězdy mlhoviny Cohibas

třpytí se na potem provoněné kůži

Layly Giral

když se smíchem nechává dotírat vlny

na hroty svých ňader

(která hrdě ukazuje podepřená prsty)

a uhýbá hbitě kapkám vody

aby jim vzápětí nechala stéci

na břicho a do vln

ve splynutí s lenivým časem

 

Uzlovité prsty Octavia Goméze

žonglující s plechovkami piva

 

Kopce Escambray

modelují svými tvary ňadra a břicha

napudrovaných tanečnic z La Moleda

mizících v záhybech zvířených prostěradel

prosycených otisky vášně

a tančících na hudbu prosakující okny

v kontrapunktu vzdechů a vzepjatých těl

 

Dvoje ústa upíjejí mojito

se smějí na klesající hladině nebe

 

Ztvrdlé suky prstů Alfreda Garsii

klepající do blan bubínků

v Copacabana baru

kde nazrzlí Němci s třaslavými břichy

chrčivě vzývají své pivní bůžky

 

Útlá Maria-Luisa vykasává

v průjezdu ve spěchu své šaty

aby alespoň někdo jiný než zrcadlo

viděl její rozkvétající ženství

a chvěla se v očekávání touženého

když se mi ruce zastavily na jejích stehnech

současně s časem

 

Vítr žene útržky novin

jak posly bouře

ve které mocné vlny vyplavují aqua mal

mořské přeludy s modrými měchýři

vybízejícími ke hraní

 

Ubohé bary ve staré čtvrti

kde ve tmě blýskající bělma

svlékají mladičkou Agnes

která mi drtí v rozpacích prsty

svými dlaněmi

a praménkům potu stékajícím na mé břicho

ukazuje malíčkem směr

 

A když opět zavírám oči ke spánku

tančí mi pod víčky dál

stíny záclon jak mozaikoví delfíni

na podlaze koloniální vily

s puklinami zdí

kterými nahlížím do ložnic krasavic

kreslících ebenovými zadečky

magické křivky salsy

 

Domy pomalu zhasínají svá okna

aby ulice byly tajemnější

a muži mohli ukazovat s patosem

své jizvy

svědky bojů o sebevědomí

jizvy připomínající tagy mrtvých

v La Bodegitě

Pak v šednoucí noci

vidím žhnoucí oči Ernesta

který se zdvihl z postele s nebesy

a šel raději usnout do lesa…

 

 

 

 

 

---