Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seHvězdy
Autor
Teeep
Hvězdy
Petr Fryzelka
Na obloze noční krásné hvězdy září, krásné obrazce za pomoci fantazie vytváří,
hle jak kůň na zadní se staví, hle jak lev tlamu otevírá,
hle jak misky vah na jednu stranu jazýček ukazatele převažují,
jaká nádhera když opodál měsíc září, plný, nebo vykrojený, když roste či ubývá,
nádherné mnohokrát by se člověku hlava zatočila.
Na pevné zemi když stojí nahoru se dívá,
když za krkem už bolí, hlavu sklání zrak na svět kde žije upírá,
kde hvězdy žádné nezáří, kde bolest, strach nad vším vyhrává,
raději hlavu znovu zvednout na oblohu tmavou se zasněně dívat,
na hvězdy zářící, na měsíc který mrak co jej ukrývá snaží se prosvítit,
když na okrajích malého mráčku jeho světlo odvážně se rozlívá.
Mnohokrát postesknout, když víčka oči kryjí, když je znovu otevírá,
proč nedívám se do zrcadla, proč dva světy před sebou mám?
Ten můj který žiji na Zemi, kde po pevné půdě chodím, svého těla se dotýkám,
kde nesním, kde krásu kolem nebaví nás hledat
a krásný svět fantazie pokaždé když hlava se zakloní,
pokaždé když si na záda lehneme, jen se tiše díváme.
Člověk na hvězdy vedle sebe se mlčky dívá, jak nádherně září,
každý večer když se setmí je pohled náš hledá a většinou nachází, nikdy nezklamou,
jen když jak v hlavách naších černý mrak se přežene, pak hvězdičky nezáří,
to i měsíc se na obloze zatažené špatně hledá.
Pak hlava zklamaně, zrak dolů padá, na Zemi už zase jsme, nesníme,
to pak mnoho nás napadá,
jak nespravedlivé oproti obloze tmavé na které hvězdy a měsíc září,
to pro nás bývá, když víme, že být součástí souhvězdí na Zemi se nevyplácí,
protože jen osamocená hvězda nejvíc září a je nepřehlédnutelná,
přitom hlavu stačí zvednout a dlouze se zadívat, jen povzdech, když do jiného světa se dívá,
když tam souhvězdí tak krásně září a tady dole musí být každý hvězda osamocená.
Své světlo které bychom mohli vysílat, neumíme ovládat,
my bychom na tmavé obloze nezářili,
našich světel nevšiml by si žádný snílek, co zdálky by nás pozoroval
a když bychom chtěli souhvězdí z našich světýlek slabých krásné uspořádat,
nevím jestli bychom se dokázali dohodnout, možná by válka vznikla!!