Houpací kůň

Uprostřed starého pokoje, vytapetovaného zeleným vzorkem lilie, se na zašlých, šedivých parketách pohupuje velký, dřevěný, houpací kůň s již oprýskanou polychromií. Za parapetem zvětralého okenního rámu se usadil černý, uhelný prach. Kůň se houpe sem a tam
v nepravidelném, disharmonickém rytmu určovaném, náhodným působením vesmírné energie. Nakřivo visící stropní svítidlo, vytvořené ze dvou vzájemně soustředných, kovových kruhů, prokvétá rzí a vrstva niklu, která mu kdysi dodávala lesk, se na mnoha místech odloupnula. Kůň se houpe dlouhá léta sám, mezi povalujícími se chuchvalci prachu. Jediným společníkem osamělého koně je stará, zaprášená, dubová postel přikrytá igelitem.
Na zemi, vedle postele, leží zašlé pouzdro na cigarety z masivního stříbra. Je na něm vyryto okrasným, kaligrafickým písmem: Vánoce 1945.
Ve vedlejším, lidmi obývaném pokoji je na čistém, květovaném ubrusu, obrovská porcelánová mísa, nádherně zdobená zlatem. Na míse leží meloun rozkrojený na čtvrtiny.  Předzvěst okamžitého požitku z pozření tohoto exotického plodu, přímo vybízí ke konzumaci. Červená, masitá dužina plná černých jader a sladké růžové šťávy, je neodolatelným lákadlem v horkých letních měsících. Nepoživatelná, zelená slupka melounu, dodává červenému obsahu patřičný význam Vedle mísy se povaluje, zdánlivě mimo koncept, velká, stříbrná lžíce, určená k pohodlné konzumaci lahodné dužniny. Harmonické uspořádání předmětů na stole, je potěchou pro oko.

---