Amor

Zasáhl mne šíp Amora

a jed vypustil do těla mého.

Přišlo to náhle, seshora,

musel snad pozbýt zraku svého.

Kdož ho oť prosil umíněnce,

já s tím teď žít mám a né on,

urobil ze mě vyděděnce,

rozumu jenž nevydá ani tón.

A tak toulám se pustou krajinou,

na níž zkouším pár akordů vybrnkat,

chtěl bych jen jednou, jedinou,

umět krásně a sladce hrát.

Přidal bych snad i píseň tklivou,

když večer se toulám po hrázi.

Rybník co napuštěn vodou živou

dostane mne ze všech nesnází.