Jarda

Jak hluboko může klesnout frustrovaný jedinec? Hodně...
Toto je první povídka z povídkového triptichu "Takoví normální uchyláci"
Pochází z roku 1997 a právě začíná...

Jarda byl průměrný občan Písku, kde celkem úspěšně vystudoval tamní průmyslovku. Po maturitě však nesehnal žádnou pořádnou práci, ve které by mohl uplatnit své znalosti. Nevzdával se a hledal stále dál, až jednou. Doslechl se, že písecká márnice shání pracovníky na hlídání čerstvých mrtvol. Netušil, co ho k této práci přitahuje, ale přeci jenom se přihlásil a byl přijat. První týdny na novém pracovišti si Jarda teprve zvykal na svou novou společnost. Nebylo to lehké, protože po celý život se Jarda stýkal pouze s lidmi živými, kdežto zde tomu bylo naopak. Po měsíci už Jarda bezchybně poznal, jak dlouho tu která mrtvola leží. Barva pleti byla dostatečným ukazatelem délky pobytu. Už se ani nelekal, když některá z domnělých mrtvol v noci vstala, šla ke dveřím a začala na ně tlouci křičíce, že ještě není mrtvá. K tomuto problému zaujal Jarda velice svébytný postoj. Nechal oživlou mrtvolu mrtvolou a dále si prohlížel své oblíbené komixy. Taková mrtvolka se po několika stovkách minut marného bušení do dveří rozbrečela, začala pobíhat po márnici a nakonec narážela do zdí tak silně, že si většinou rozbila hlavu. Tak plynul čas, až jednou. Až jednou dovezla Jardovi pohřební služba docela pěknou mrtvolku. Prý zemřela na předávkování heroinem. Bylo to znát, rozpíchané žíly po celém těle byly neklamným znamením toho, čím se dívčina zabývala před smrtí. V úmrtním listě byly vypsány klasické údaje jako jméno, věk a hlavní tělesné rozměry. Jardovi se dívka líbila. Byla menší než on, měla špinavé blond vlasy na ramena a hlavně měla dobře tvarovanou postavu. Podle zprávy měla setrvávat v Jardovo hájemství asi čtrnáct dní, protože pak se vrátí její rodiče z Rivéry a budou ji moci konečně pochovat. Každou noc ji Jarda pozoroval a představoval si, co by s ní mohl zažít, kdyby byla ještě živá. Je to sice podivné, ale Jarda ještě ve svých 25 letech neměl žádné děvče. Všem a dokonce i Jardovi to začínalo být velice divné a stále se pídil po tom, co by mohlo být příčinou jeho neúspěchu. První možnou příčinou mohla být jeho tělesná schránka. Od mládí byl totiž sužován různými alergiemi a tudíž bylo jeho tělo pouze kost a kůže. Začal tedy navštěvovat vyhlášené Koldovo posilovací centrum ve Strakonicích. Avšak špatným rozvržením tréninku si brzy přivodil dosti bolestivá zranění. Několik přetržených svalů Jardu přesvědčilo, že posilovat už raději nebude. Dalším možným faktorem, který Jardu napadal byla jeho společenská neangažovanost v kulturním životě Písku. Začal proto navštěvovat různé diskotéky a party, kde se snažil získat si pozornost té či oné dívky. Jednou se však i na něj usmálo štěstí. Sice jen na chvíli, ale úsměv to byl. Bylo již po půlnoci a Jarda našel při návratu ze sociálního zařízení na schodech plačící děvče. Vypadala abnormálně dobře, alespoň podle Jardových měřítek. Posílen několika panáky se konečně odhodlal a přisedl si k ní. Možná vás to překvapí jak to dopadlo, ale ráno se Jarda nalezl u Marty v posteli. Vedle něj už v posteli nikdo neležel, ba přímo naopak. Ve dveřích stál otec, za nímž se klepala Marta s předstíraným zděšením. Marně panu otci vysvětloval, že jeho malá třináctiletá Martička není takový svatoušek a k tomu, aby se s ním vyspala určitě nebyla donucena násilím. Ani nevěděl jak a ocitl se ve vazbě za sexuální zneužití nezletilé. Po roce se dostal z vězení a konečně dospěl k názoru, že se na živé lidi vykašle a právě tehdy přijal práci v márnici. Dny v márnici pomalu plynuly a Jarda pomalu začínal pozorovat, že jeho mozek už přestával rozpoznávat rozdíly mezi mrtvým a živým člověkem. Právě tohle si uvědomoval, když se stále častěji díval na svou umrlčí krásku. Bylo to ve středu 17. ledna. Jeden z píseckých supermarketů měl zrovna výprodejní den a Jarda se konečně mohl rozšoupnout. Díky svému minimálnímu platu si opravdu nemohl moc vyskakovat. Nakoupil si hlavně hodně tvrdého alkoholu, který si pečlivě uschoval do temného koutu v chladné márnici. Tu noc měl akorát službu. Vytáhl si první láhev vodky `jelcinovky` a obrátil ji dnem vzhůru. Tekutina prohřála Jardovo nitro pekelným žárem a zároveň zatemnila tu část mozku, která by mu mohla zabránit v něčem, co by zrovna chtěl dělat. Když v něm zmizela i druhá láhev, začaly se dít podivné věci. Jardův ostříží zrak, který byl ještě dodatečně posílen ruským pomocníkem, zachytil v síti své sítnice povědomé tvary osoby, o které se mu již několik nocí nepřetržitě zdálo. Pomalu vstal a šinul se k boxu s mrtvou kráskou. Box byl otevřen, protože ho Jarda zapomněl zamknout a staré boxy mají tendenci se stále otevírat. Náhodou se otevřel zrovna tenhle. Jarda už nemohl přemáhat svůj chtíč, který v něm rostl ode dne, co byla krásná feťačka přijata na jeho oddělení. Za mohutného chroptění ze sebe serval šaty, vyňal mrtvolku z plachty a odnesl si ji na své lože. Děkoval náhodě, že se box otevřel již před několika hodinami, díky čemuž mohlo ztuhlé tělo trochu změknout. Položil ji na postel a jemně ji pohladil po tváři. Její promodralý obličej však nijak nereagoval. Ještě chvíli se Jarda kochal krásným tělem. Dokonce si vytáhl ze stolku známý časopis Hustler a srovnával tamnější děvčata s tou, která ležela před ním. Čím déle na ni hleděl, tím větší se ho zmocňovala vášeň. Cítil, že jeho mezinožní přítel také není proti a tak to začalo. Po vzoru erotických filmů ji nejprve hladil po celém těle a laskal se s jejími ňadry. Jediné co Jardovi vadilo, byla ta netečnost mrtvé hmoty. Snažil se nějak rozhýbat to promodralé a studené tělo polibky i třením vzrušivých míst, ale marně. Chtěl vědět jaké to je, když žena uspokojuje muže a tak ji násilím otevřel ústa a vnořil do nich svůj úd. Myslel snad, že by to mohlo vyjít, ale smůla. Čelisti byly již zvyklé na strnule sevřený stav a tudíž nebyl Jardův úd polaskán nýbrž mu byl málem ukousnut. Avšak ani takovéto fiasko Jardu neodradilo od dalšího milostného zápolení s mrtvou dívkou. Už se ani trochu neostýchal. Lehl si vedle ní a začal jí vyprávět o svých problémech se ženami. Když se vypovídal, tak mu konečně přišel ten pravý stimul a Jarda se nekompromisně vrhl na svou mrtvou milenku. Byl velice vzrušený a chtěl se mermomocí dostat do jejích útrob. Semknuté nohy mu však bránily ve všech jeho pokusech. Oběma rukama musel roztáhnout nohy do té polohy, ve které mu vyhovovaly a zároveň ani nepřekážely. Nohy zůstaly v té poloze, do jaké si je nastavil, což mu plně vyhovovalo. Veškerý svůj panický ostych si prožil v jedné nekonečné sekundě, která by se dala pojmenovat jako `před útokem`. Pak už na nic nečekal a zarazil. Očekával nějaké extrémní blaho, ale stále se nic neobvyklého nedělo, zatím to bylo stejné jako každý večer na záchodě, jenom TO co mu HO svíralo bylo podstatně studenější. Stále znovu opakoval zarážecí proceduru až ucítil, že obsah jeho přirození se pomalu přesunuje do prostoru jejích prochladlých útrob. Při tomto procesu byl už tak vzrušen, že dokonce ukousl své milence bradavku z modrofialového ňadra. Celý zpocený se po chvíli probral a v klidu si probíral všechny pocity, které na něj během poslední hodiny útočily. Otočil se na mrtvolu vedle sebe a něžně ji pohladil po tváři. V pravém prsu zela díra po chybějícím dvorci s bradavkou, která se zatím válela někde v prachu pod postelí. Aby nebylo nic poznat, vlezl pod postel, našel chybějící část prsa a přilepil ji zpět sekundovým lepidlem. Když se konečně uklidnil, oblékl se a vyfotil si svou první lásku na milostném loži, zabalil ji opět do plachty a odnesl zpátky do boxu. Ještě než ji uzavřel a uzamkl v chladícím boxu, zašeptal jí něžně do ztuhlého ucha: " Jsi má jediná, má milovaná!!!"

---