Všechna zvrhlost teologa Nekudy

Prázdninová veselice začala pro skupinku dětí katolických farářů brzy ráno na autobusovém nádraží. Mezi vedoucímí sčítajícími ratolesti se neobjevila hlava nikoho jiného než Adolfa Nekudy. Obrostlá divokými pejzy po vzoru zpěváka Mungo Jerry a doplněná sportovní čelenkou. „Devět nula nula, odjézd“ volal Petr Pánek hlavní organizátor tábora. Hromada rezivého plechu se rozjela.

Nekuda okupující v zadní části autobusu čtyři sedadla, obklopen výskajícími dětmi, vybalil z koženkového obalu svou chloubu – kytaru, co měla jen jednu strunu, španělku, s níž zahajoval i zakončoval nejeden orgiemi prokládaný večer u táborových ohňů. Započal vybrnkávat tesknou melodii obohacenou textem – vodopádem nesrozumitelných patvarů – o níž předeslal, že jde o milostnou píseň jihovýchodní Indie. Takto Adolf zpíval celé dvě hodiny, než vysílen usnul. To už ale skupina konečně dorazila k Prácheňským skalám – místu určení.

Ubytování proběhlo bez problémů, až na Nekudův hysterický výstup, kdy protestoval proti rozhodnutí kolegů vedoucích, že prostě nemůže spát v chatce s třemi desetiletými děvčátky.

Po dvou dnech celkem nudného táborového života navázal mladý student teologie blízké přátelství s jedním z odrostlejších chlapců, a protože nikdy neměl žádného kamaráda a jeho sklony k idiotským nápadům byly bezmezné, nebohý chlapec si opětováním náklonnosti Adolfovi zavařil. Jednoho večera při filosofické debatě u praskajícího ohně Nekuda navrhl chlapci kamarádství. „Instituce kamarádství je straá jako lidstvo samo, a tak bude nanejvýš vhodné stvrdit ji nějakým tradičním způsobem - krví“, pronesl výhružně Adolf dívaje se přitom hypnotickým, skelným pohledem - jaký mívají jen teroristé, vědomí si svého neodvratného konce a přímé cesty do ráje – do chlapcových vyděšených očí. Osm semestrů psychologie zaměřené na ovládnutí schopnosti přesvědčit druhé o své - prosté veškerého smyslu – pravdě pomohlo Nekudovi prosadit svou. Chlapec třesoucím se hlasem dal najevo souhlas.

Nekuda vytáhl nůž, pevně uchopil chlapcovu dlaň a zabořil do ní ostří. Uvržený do extatického soustředění pozapomněl na to, že svůj kvalitní ocelí vybavený Opinel po večerech z dlouhé chvíle brousil do úmoru, a tak když se objevila první krev, bylo už pozdě a chlapec mutujícím hlasem vykřikl do ticha nočního lesa. To už se ale jelo na nejbližší pohotovost sešívat přeťaté šlachy.

„Ještě, že se to vsáklo“ pobrukoval si Nekuda pro sebe, když vedl jemu přidělenou skupinku dětí na malý výlet do okolí. Myslel tím chlapcovu kamarádskou loajálnost, když ten v nemocnici oznámil, že se nehoda stala jeho vlastním přičiněním.

Do konce tábora zbýval ještě týden, ale Nekudovi již ani celý den. Pohár trpělivosti hlavního vedoucího tábora přetekl, když vyšlo najevo, že Adolf po večerech ve vybraných chatkách tetuje děti špendlíky a černou tuší. Zjistila to vedoucí Janča, zvaná Pípa (podle svého kladného vztahu k hořkosladkému moku), když si při koupání v místní říčce všimla, že dva z chlapců mají i po vytrvalém pobytu ve vodě na těle jakési neumělé kresbičky. Malý, teprve desetiletý Jakub měl na drobném hrudníku vytetovanou mořskou pannu, s nápadně velkými prsy – výsledek Nekudovy zvrhlé obrazotvornosti. Druhý, osmiletý Jonáš se pyšnil vytouženou lebkou s hnáty skvící se na miniaturním předloktí. Nekuda si dal záležet – kvalita tetuáže se dala přirovnat k naivním kresbám prezentovaným aspirantkami na titul královny krásy.

„Tak to je konec, Adolfe!“ sdělil Nekudovi Petr. Nekuda se mu s údivem zadíval do očí a řekl: „Dobře, odjedu, ale s jednou podmínkou…“, Petr, starý dobrák pohledem naznačil souhlas, „…sáhni si na penis a řekni, jestli je teplý!“ dokončil teolog nesmysl. V tom momentě jej už ale vzpínajícího se, vedli všichni mužští vedoucí spolu s přivolanými lesními dělníky na blízkou vlakovou zastávku. Ještě než se za Nejudou zaklaply dveře osobního vlaku, stihl prodělat Petr Pánek malý infarkt, když se od rozezlených výpravčích dozvěděl, že před dvěma dny tu jakýsi mladý táborový vedoucí pořádal pro skupinku dětí soutěž o přebíhání kolejí mezi jedoucími rychlíky. Nebylo pochyb, že šlo o Nekudu.

V kupé si Nekuda, ještě před tím než otevřel tiskovinu erotického obsahu zakoupenou v novinovém stánku před stanicí, zopakoval svou magickou formulku: „Tak s tímhle se asi u zpovědi nesvěřím.“