Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSebevražda
Autor
JTi
Exprese? Naděje umírá poslední? Fajn, pojede s námi v autě.
Sebevražda
Zlaté vlasy po ramena,
Ne víc ne
ž snad patnáct let.Poetického však jména,
N
aivně milujíc svět.
Na zadní sedadlo
klidně,S
důvěrou si sedala,T
vářila se víc než vlídně,Strach najevo nedala.
Nic jí nevadily
v hlavě,Mraky jdoucí oblohou,
V jejích
očích mizí hravě,U
blížit jí nemohou.
Sladkým hlasem konejšila,
B
ezstarostně zírá tmou,Č
erný havran smete z čelaK
řídly faleš průzračnou.
Reflektory hlásí stroze,
T
eď je na to pravý čas,Z
áleží to na tvé noze,Brzdy
či snad zapnout pas.
Nechápavě
náhle zřelařidičův
ten výraz skelný,Ř
ítili se jako střela,V motoru
jak prach byl střelný.
Pozorujíc slunce západ,
V oku kapku krve zdá se,
Smrt se na ni chystá sápat,
Vlas
jí větrem načechrá se.
V dálce blesk protíná nebe,
V
ýkřik rve se z duše její,Volant trhne, kov ji zebe,
V prsou
tržné rány zejí.
Všude ticho zbylo, jen ta lípa stoletá,
Z nárazu se horko
těžko sbírá,Z
věř už prchla, hmyz se rozlétá,Z
očí ztrácí se jí všechna její víra.
Na maděru dvě tam
mladá těla,Krvácejí z tepen
na skráně,L
eží vpředu... smrt to asi chtěla,M
ožná že snad schválně sjeli dolů ze stráně.
Havran sem
přilét, minul sýčka,Krákoral
divě do tichaČ
ervenou skvrnu setřel z víčka,A
už zas k nebi pospíchá.
Na zadním sedadle plaše,
A
ž po nich, až se usměje,Blondýnka nyní skoná naše
Naposled um
ře Naděje.