Já jsem nechtěla !!!

Příběh ženy, ale ano, ženy! Jsou mezi námi, žijí, existují a nesou si své Kainovské znamení. Občas nás překvapí život svou vynalézavostí, jak ublížit! Řeknete něco o asociálech a debilitě, ale cítíme, že život je v tomto případě obzvlášť nesmyslný.

Plakala sedící na bobku. Dlažba na chodbě přijímala vlhké doteky kapek. Klidně a vyrovnaně. Alespoň ta podlaha je dokázala přijímat. Dech dával poznat včerejší alkoholový dýchánek. Kolena snesla obtisknuté zuby a bílé místo vytlačených obdélníků začalo povážlivě červenat.

„Sem kráva.“, zařvala a v malých kroužcích obcházela malinkou chodbičku. Jen jakoby mimoděk její krok nabral směr do kuchyně. Z poloprázdné láhve odlila další dávku svého vysvobození.

Cítila, jak se jí motá hlava, cítila, jak si další kapky proráží cestu rozmazaným líčením. Dlaní si opřela čelo a s bolestnými vzlyky zvracela na špinavou podlahu. Hrudník vzdouvající se zoufalou nevolností se najednou tiše uvolnil a pomohl ji usnout.

Jen ten koláč včerejšího alkoholového oparu dával znamení, že ještě žije!

Probudila se, když slunce vtíravě prosilo o pozornost. Smrad zvratků a nepořádek na stole s propáleným ubrusem od zapomenuté cigarety ji nechal vzpomenout na včerejší radosti. Žaludek se obracel z pachů, hladu a strachu. Cítila strach a bála stejně, jako každý den.

Bála se usínat sama, bála se probuzení, bála se lidí, bála se světa a proto ji ten, ani nechtěl přijmout. Opilá se často brouzdala špinavým bytem s pocitem viny. Neuměla pochopit, proč ty pocity mívá, ale s každým úsvitem přicházely.

Nikdy nenechávala nikoho do rána. Sama se cítívala jako děvka a podle všech morálních a etických pravidel, prostě byla děvkou.

Zrcadlo prozradilo její bledost a vrásky, které po ránu vypadají, jak vytesané dřevorytci. Zubní pasta došla, kartáček se válel pod umyvadlem na použitém spodním prádle. Sedla si na zem a otřela si obličej špinavým ručníkem. Už neměla sílu ani brečet, neměla sílu se zvednout a cítila, jak neudrží moč.

Čůrek jí stékal po stehnech a rozléval osvobozující teplo. Bylo jí příjemně, věděla, že teď je osvobozená od všech nutných povinností. Oddechovala do rozházeného prádla a vzpomínala na včerejší noc. Všechny podobné večery jí splývají. Do pomalých žaludečních křečí vidí obličeje a jejich smích.

Rozlévání alkoholu do špinavých skleniček. Ještě teď cítí, jak se lepí rum v záhybech na kůži. Rozléval ho někdo na ní. Byla nahá, jasně, byla nahá. Ještě teď cítí drzé jazyky, jak loví kapky alkoholu v jejím pupíku.

Jasně, včera to byl Body shot s tuzemákem! Šílený, ale Franta vyprávěl, že to zažil někde v Praze a bylo to fajn. Za hodinu ji olizoval a ona se nebránila.

Usmála se, vlastně ani neví, jestli to byla příjemná vzpomínka. Byla prostě ráda, že je to vzpomínka, něco na co si dokázala vzpomenout. Čas běží potichu  a ticho ji konečně probralo.

Prošla zpátky do kuchyně a pomalu otevírala všechny skříňky kuchyňské linky. Našla jen otevřenou krabičku sardinek. Použitá vidlička brouzdala bezcílně rozsekanou rybinou.

 

Pokračování prvního dílu příběhu najdete TADY

---