Malíř sám sobě

...chlapec k pohledání...

Dvojí barvou pán se blýští, po zoubcích na oři sviští, tónovaný účes nosí, plaku trávník pastou rosí. Pobrukuje ráno, v noci, po každém jídle ku pomoci, přispěchá, zanechá svěžest, zubní kámen velká neřest. Nestačí na jeho pancíř, stvořil slupku jemu malíř, cukr na paletě smíchal, štětcem mezi zoubky šplíchal. Naběhá se přes den dosti, obloučky pak tvoří v zlosti, dásním masáž zdarma dává, jejich slabost ochutnává. Osamocen čeká s tubou, použije sílu hrubou, na neřády, snad i kazy, ve vřavě zubní láme vazy. Poražen, změkne mu vlas, nový štětec malíř zas, koupí v dobré sámošce, pro gel zubní, kámošce.

---