Na lavičce

...starodávné citů pominutí...

Jak moci Vám já splatit dluh, však nejsi pro mne Lásko vzduch, nasycen tvou letní vůní, můj perfém na pláži se sluní. Jest krásou opředena víla, o níž moje schránka snila, potají ji hladím vlásky, milujíc se chytím krásky. Oč požádá mne, splním rád, vidím tváře hořet , snad, zhasím polibkem ten plamen, sic změním kouzlo v oblý kámen. Čarovná ó noci bílá, v tobě každá chvíle byla, přislazena tichem Luny, posílám ti srdce vlny. Navrátíš-li moji touhu, pak spatříš na pokraji souhru, těl omámených poznáním, již počata jsi svítáním.

---