Šestero sester

...miluji ten táhlý tón...

Leží vedle sebe holky, tloušťkou od sebe se liší, napnuty až na vrcholky, tóny druhých občas slyší. Dvacet bratří tvoří jazyk, javor byl jim vlastním otcem, tropí mnohdy značný povyk, zasaženi hrubým bodcem. Ruce dbají o ně s láskou, jako s dětmi pohrávají, zamýšlí se nad otázkou, proč tak krásně vyhrávají. Jako dráty telefónní, visí v čase neustále, v rouše máty osvěžení, nacházejí v hudbě staré. Vibrato jim krášlí vzdechy, zkreslujíc i jemné tóny, zahaleno v měkké mechy, rozezní šestery zvony. Ztrácí často svoji stálost, rozladěny hledí k bratřím, zámky pevné, jedna radost, záhy sestrám opatřím. Teď vděčnost darovaly sobě, pronikají v každý kout, hádajíc se v jedné době, náladou pomohou hnout.

---