Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Já jsem nechtěla !!! - 2. díl

01. 08. 2003
0
0
331
Autor
Kostěj99

Samota opuštěných dětí je někdy hodně děsivá a jejich přání nepochopitelná. Vše se poddává zodpovědnosti nás, dospělých. Právě ta neochvějná důvěra v dospělé, dělá z dětství tu nejkrásnější dobu, která nás na světě prostě čeká. Právě proto na nás záleží!

První díl : Já jsem nechtěla !!!
 
Probudil jí hluk v pokoji. Tiché sténání, prorývané výkřiky. Pohled klouzal na stěně po žlutavé svitu pouliční lampy. Paleček v pusince opisoval svým pohybem uklidňující kroužek.

„Nepůjdu do pokoje.“, pomyslela si. Šedavý úsvit se rozléval na vybledlou ulicí a malá jen tak ležela. Nožička zhoupnutá z postýlky dala patě možnost se rytmicky kolébat. Tiché šustění paty o koberec ji uklidnilo.


Vedla v pokoji byl klid. Najednou vše utichlo. Jediní ptáci venku zpívali své veselé ódy na usínající noc.


Vstala a tiše přešla šouravým krůčkem k oknu. Z přízemního bytu většinou pozorovala procházející lidi na ulici a projíždějící auta. Jenže byla noc a na ulici bylo rozlité ticho.


Sedla si na koberec doprostřed pokoje s prstíkem v malé pusince. V koutcích očí se leskla malinká slzička. Měla strach, že pro ní přijde babička. Bála se každé ráno, že přijde a unese jí z jejího světa. Nechtěla odsud a babička ji prostě odvedla. Seděla jak v rohu kuchyně a hrála si se starou máminou panenkou.


Panenku měla ráda. Jmenovala se Evička. Hodně jí připomínala mámu. Usměvavou, veselou mámu. Máma se často mračila a bylo jí špatně, ale ona si vzpomínala, že se taky někdy smála.


Nebavilo jí sedět na koberci. Dveře pokoje tiše vržou do ticha. Zvídavá očka vrhají pohledy do potemnělé chodby. Levá nožička je bezpečně opřená kolenem, tak aby mohla rychle zabouchnout v případě jakéhokoliv nebezpečí. Stála tam bez hnutí několik minut. Vteřinová ručička na hodinách opisovala kružnice a malá se s každým pohybem cítila bezpečněji. Věděla, že nemůže vycházet, když ještě není ráno, ale ráda se toulala bytem. Ráda se toulala ve svém království. Měla desítky schovávaček, kde měla své kousky tajemství : korálky, které vzala holčice na pískovišti, dárek co dostala v Macdonaldu, gumičky do vlasů od babičky a další a další. Nikdy sama nevěděla, co najde, ale nechávala se unášet těmi zázraky, když nebyla máma doma.


Pořád stála za dveřmi, ale cítila, že už je klid. Tiché krůčky bosých nožiček byl jediný zvuk, který se rozezníval spícím ránem. Na stole v kuchyni byl nepořádek a pod stolem bylo něco rozlité. Bosé nožky zkušeně kličkovali mezi záludnostmi nočního veselí. Na stole upila malinko Coca Coly. Vzala si sýrové tyčky rozházené na stole a upila zlatavého moku. Znala tu chuť, pálilo to na jazyku, ale docela jí to chutnalo. V ledničce byl zbytek toho zlatavého v láhvi. Ulízla si a sedla k televizi.


Blikotající světlo obrazovky ozařovalo pokoj, ale jí přestalo bavit velmi rychle, Vydala se na další výpravu. Cestou sebrala pohozeného medvídka, vzala si ho do náruče a paleček levé ruky vsunula do pusinky. Medvídek se tvářil spokojeně a malá zvídavě zkoumala po bytě.

 

Pokračování najdete ZDE


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru