Elvisova zpověď

Elvisova zpověď

Hrál jsem karty s Elvisem,

pořád něco žvanil jsem.

Von byl zticha, ani muk.

Nesnáší prej žádnej hluk.

Třásly se mu kolena.

Ptám se: “Co to znamená?“

Vypadal jak starý muž.

„Já jsem hochu mrtvej už!“

To mě trochu zarazilo,

v zádech pěkně zamrazilo.

„Elvi! Co to povídáš?

Vždyť tu hrajem mariáš!“

„Je to pravda, hochu zlatej.

Já už jsem dočista vzatej.

Už to je ňákejch pár let,

co omrzel mě ten svět.“

„Měl jsem slávu, děvčata.

Však tchýně byla hubatá!

Řvala na mně nemile:

Ty nevěrný debile!“

„To už bylo trochu moc,

vzal jsem si chlast na pomoc.

Byl jsem zpitej jak sele.

Uchlastal se v kostele.“

„Farář trochu zpanikařil,

v pekle se pak za to smažil.

Ukryl mě tam do zátiší.

Pak se chlubil abatyši:“

„Vyzvedli mě andělé,

poslali až do nebe.

Pak se všude rozneslo,

že mě něco uneslo.“

„V nebi byla děsná švanda.

Byli jsme tam pěkná banda.

Pokecal sis se všemi.

Vážně prča-věřte mi!“

Pak sklopil víčka zasněně.

Já čučel na něj zděšeně.

„Tak proč jsi tady, příteli,

když mohls býti s anděly?“

„Jednou hrál jsem karty s Gándhím.

On mě nařkl, že podvádím.

To sem si nepřipustil,

Tak jsem se do něj pustil!“

„Vyloučil mě svatý Petr,

řekl, abych pěkně metl.

Shodili mě zase sem,

Musím pěkně šlapat zem.“

Bylo mi ho trochu líto.

Zeptal jsem se:“Nebolí to?“

„Však já chystám odvetu!“

A hladil si kotletu.

Náhle zmizel, vypařil se.

Tvářil se tak nadšeně.

Já se vzbudil doma v síni

S mokrým hadrem na čele.