Když budu mít pocit...

Když budu mít pocit, že už nezměnim svět                                              opustím město a odjedu na jedno osamělý místo

tam stojí dřevěná chata, ve které už dlouho nikdo nebyl

stoupnu si k oknu a budu poslouchat zpěv ptáků

kteří létají od jednoho stromu ke druhému

budu sledovat odraz světla ve vodní bystřině

lesknoucí se jako čistý křišťálový drahokam

a budu vzpomínat na ty krásné časy.

 

                          Když budu mít pocit, že už se nikoho nedovolám

                          odejdu z chaty do jednoho hlubokého údolí

                          a tam budu křičet z plných sil

                          tak dlouho jak to půjde

                          jestli se mi uleví tak toho nechám

                          pokud se mi neuleví zakřičím ještě víc

                          ještě víc než kdokoli jiný

                          abych to všechno vybil.

 

Když budu mít pocit, že už nesmeju smutek

skočím do blízké ledové řeky

a tam budu takovou dobu

dokud si nebudu připadat jako ledová kra

která pluje do neznáma

do bezmezných nekonečných dálek

pak to možná všechno smeju

i když tomu nevěřim.

 

                          Když budu mít pocit, že už nemůže být hůř

                          tak z toho mostu pod kterým teče

                          ledová řeka

                          hlubokým údolím

                          kde stojí osamělá chata

                          skočim.

---